Různé k TSO III.
velké firmy (Nora, 12. 05. 2008 17:52)
Dobrý den, ani netuším, že bych snad něčím byla přínosem. Jen jsem si neuměla ty věci dát do souvislosti. Stejně mi zůstává záhadou, jak by měly existovat v budoucnu v TSO třeba dálnice, železnice, aerolinky aj. velké firmy, které mají tisíce zaměstnanců a přesahují svým způsobem mnoho obcí, měst, regionů? Jak takové velké firmy budou fungovat? Kdo v nich bude rozhodovat? Kterým obcím budou podléhat? Všem, přes které fungují? (Výše ceny jízdenek, slevy pro rodiny, pracující atp. - kvalita a rozsah služeb bude asi přece v různých obcích rozdílná). Výstavba dalších železnic, dálnic, nákup letadel, aj., to jsou velké investice, které se vymykají rozpočtům obcí, ale na druhé straně by o nich měly rozhodovat..
Také bych se ráda zeptala na to, jestli by mělo být placeno školné? Základní, střední, vysoké. To asi také bude odviset od bohatství jednotlivých obcí?
Jak budou fungovat školy a nemocnice? Budou obecní nebo soukromé, nebo nějaké sro či akciovky? Kdo je bude platit? Obec, občané?
Jak tomu bude třeba s televizí? Kdo ji bude platit, a kdo bude rozhodovat o kvalitě obsahu? Dnes je to televizní rada, která se zabývá kvalitou programů, kulturou a potřebami občanů. Jak budou obce mít vliv třeba na televizi? Nebo na firmy, které zabezpečují pro lidi a obce elektřinu, plyn? Dnes si jednostranně určují kvalitu služby i její cenu. Děkuji.
Odpověď Noře (velké firmy):
Každý příspěvek či otázka je přínosem pro upřesňování ideje a metodiky TSO, který není pro génie, ale pro svobodomyslné...
Veškeré podnikání v TSO je pod hlavičkou ekonomické sféry a v rukou podnikatelů, resp. spolupodnikatelů, jimiž jsou všichni, kdo se na podniku podílí svou prací. Vedoucí podnikatel (ředitel, generál či jak ho chcete zvát) je volen jako nejschopnější ze schopných, zpravidla na doporučení předchozího úspěšného ředitele. Vedoucí pracovníci v TSO nad svými spolupodnikateli (dnes zaměstnanci) nepanují jako otrokář nad otroky, ani je nemohou okrádat o jejich podíl na celkovém výnosu...
Hospodářské organizace (podniky) nepodléhají obcím, ale platí odškodné (dnes nájemné) občanům, tj. obcím na jejichž pozemku podnikají. Mimo ZŽP je tvorba cen volná, nabídka (produkce) je však (stejně jako u ZŽP) závislá na poptávce a lidské podnikavosti (nepřiměřená nadvýroba a výroba zbytečností je kvalifikována jako škoda způsobená drancováním zdrojů)...
Budování, údržba i provozování veřejných komunikací je rovněž zabezpečeno podnikatelskými subjekty. O komunikačních trasách však nerozhoduje totalitní centrum, ale příslušné obce (resp. svaz obcí), které k tomu účelu pronajímají pozemek.
Školné, zdravotnictví atp. nikdy nebylo bezplatné, neboť jsme je financovali z daní, sociálního pojištění atp. V TSO bude obojí součástí ZŽP a financováno ZPP. Nadstandartní (nad-základní) školy a lékařskou péči si hradí každý sám (pokud i to občané nezařadí mezi ZŽP). Vzhledem k diskusím (na naší web-stránce) o tzv. „teoretické vědě“ lze očekávat zásadní změny v osnovách základního školství a je otázkou, nakolik bude vůbec zapotřebí (v dnešní podobě) školství středního a vysokého. Školy i nemocnice budou soukromé (financované ze ZPP), obojí s bezprostředním dozorem obcí (zástupců obce) i jednotlivých občanů...
Spolupodílnictví spolupodnikatelů (dnes zaměstnanců) je vlastně jednou z forem akciové společnosti. Tzv. „omezené ručení“ (s.r.o.) je příležitost pro zloděje a nemá v TSO místa. Ručení (odpovědnost) musí být vždy plné...
Rovněž hromadné sdělovací prostředky budou soukromými podniky, co do zřízení a provozu. Obsah vysílání či tisku však bude pod přímým dozorem obcí i jednotlivých občanů, v míře, v jaké bude tato produkce veřejně dostupná. Bez obecného dozoru mohou být jen takové signály a distribuce, které jsou adresné, jako pošta (např. kabelová TV, rozhlas po drátě atp.)...
Zásobování energií (elektřina, plyn atp.) bude rovněž v rukou soukromých podniků. Obce budou usilovat o jejich zařazení mezi ZŽP, kde by byly ceny energie neměnné, nad rámec ZŽP volné. TSO však postupně vymýtí centralizované energetické zdroje (giganty, monopoly atp.), ve prospěch jejich decentralizované produkce, až (pokud možno) v samozásobitelské. Jak budou centralistické giganty ztrácet vliv, tak bude mizet odpor proti decentralizaci, tím méně budou umlčování objevitelé a likvidovány jejich objevy (např. Teslovy), stupňující decentralizaci zdrojů...
Na naší web-stránce můžeme o decentralizaci zdrojů diskutovat jen jako jednotlivci v podmínkách totality, v níž se dosud nacházíme. V TSO se však decentralizace stane ústředním zájmem všech občanů, kteří strhnou doslova lavinu decentralizačních změn. Veškerá vynalézavost a podnikavost vedoucí k nezávislosti dostane zelenou, neboť bude s definitivní platností odstraněna centralistická totalita, jako pověstná „žába na prameni“ (viz pohádku „Tři zlaté vlasy děda Vševěda“ = vize TSO)...
-zmp-
zdražování a stát (Honza, 17. 05. 2008 13:33)
1. Zdražující se palivo vede ke zdražování potravin. To zní logicky. Ale není důvod zdražení hlavně to, že se u nás snižuje plocha, kde se pěstují potraviny? Hodně zemědělské plochy nyní je oseto rostlinami, které se využívají po zpracování jako doplněk do paliv. Místo potravin se pěstují průmyslové rostliny, místo zemědělské půdy se staví markety, sklady , dálnice… Dálnice pro kamiony, které spotřebují právě benzín z rostlin, místo kterých měly růst potraviny pro lidi a ne pro benzín pro kamiony! Je to do sebe uzavřený bláznivý kolotoč, kruh, ze kterého není úniku. V konečném důsledku tento vývoj povede k čemu? Snad jen k tomu, že nebude kde pěstovat obilí, resp. obilí – a tedy jídlo, chléb, bude extrémně drahé! Bude hlad, bude to zdražování pokračovat do jakých výšek? Jakým způsobem TSO řeší dovoz paliv, bez kterých se ekonomika, a tedy i výroba potravin zastaví?
2. Co říkáte na poplatky bank? Každý zaměstnanec či podnikatel musí mít jedno či i dvě konta! Soukromé a podnikatelské! Vedení každého stojí minimálně cca 2000-3000 Kč ročně. V celém státě to jsou miliardy ročně, o které banky prostě okradli lidi. Lidé svěří bankám své peníze. Banky s nimi podnikají, skupují nemovitosti, pozemky, továrny…a za to, že mohou podnikat s penězi střadatelů, banky potrestají střadatele pokutou, poplatkem za to, že mohou používat tyto jeho peníze!
Je to lumpárna, která nemá v Evropě snad obdobu! Proč právě u nás je toto tak extrémní?
Jak chod peněžních institucí řeší TSO? Jaké by byly banky, spořitelny aj. instituce? Které by mohly působit na území respektujícím zásady TSO? Banky vlastně určují inflaci a kurzy měn. Tím by mohly rozvracet chod TSO zevnitř!
3. Všímám si v tisku a jinde vcelku nenápadných větiček typu – např.: Důchodcům musí stát zabezpečit kvalitnější péči… nebo: Proti nárůstu kriminality stát účinně zasáhne… nebo: díky státním dotacím se podařilo… nebo: pomoc státu zemědělcům… atd., atd…
Sleduji tuto tendenční rétoriku, která dělá ze státu naprosto nezbytnou a nepostradatelnou součást života lidí a společnosti jako celku…
Stát je prostě ten nejlepší, všem nezištně pomáhá, hodný stát všechny chrání, moudrý stát všechny vede, láskyplně všem poskytuje péči… atd. Mj. stát všem říká, co smějí a nesmějí, všem bere daně a přerozděluje…
Mně se naopak velmi příčí to, když vidím, do čeho všeho stát zasahuje a vnucuje se. Jen aby všude byl a všechny ovládal! Na mne to působí spíše jako teror státu proti občanům.
Vidím totiž i negativní stránky státu. Hlavně to, že ve jménu státu, za svobodu státu zemřeli miliony lidí. Kdyby ti bezejmenní mrtví hrdinové viděli, za co trpěli a umírali, asi by se museli v hrobě obracet! Za koho umírali, za jakou lepší budoucnost? Resp.: Za čí lepší budoucnost umírali? Tuneláři všeho druhu, ve vedení státu státní úředníci – přerozdělující státní finance, miliardové příspěvky, dotace, zakázky svým kámošům (nejsou to spíše zločinci?). Nakolik je oprávněná role státu? Mohou obce suplovat role státu?
Odpověď Honzovi (zdražování a stát):
1/ Při kladení otázek děláte chybu, že od výchozí úvahy pokračujete pouze jedním směrem (jednostranně). Vycházíte-li od „zdražování paliva ke zdražování potravin“, pak nestačí zabývat se jen otázkou příčiny zdražování potravin, ale je třeba se ptát také po příčinách zdražování paliva. Budete-li na obě strany důsledný, dospějete nakonec na obou stranách k témuž závěru. Tu i tam (u paliv i potravin) je totiž příčina zdražování táž. Zdražuje se, protože ten, kdo o tom rozhoduje zdražovat chce! Žádné jiné zdůvodňování tu (důsledně domyšleno) neobstojí...
Musíme se tedy ptát: Proč chce kdo zdražovat?
V tzv. demokratickém systému (ve skutečnosti v hospodářské totalitě) jsou pracující lidé okrádáni (nepřiměřenou mzdou) jako otroci. Je jim však namlouváno, že si jednou za čtyři roky mohou svého pána (otrokáře) zvolit, takže vzhledem k této možnosti svobodné volby vlastně otroky nejsou. Nad to, je jim dána (otrokářovým zákonem) také možnost stávkovat, pokud je okrádání mzdou příliš zatěžuje, takže chtějí svou otrockou mzdu zvýšit. Zvýšení mzdy otroka ovšem snižuje zisk otrokáře! Ten tomu čelí zvyšováním tržních cen zboží, které otroci vyrobili mu, nikoli sobě, takže si ho od něj musí kupovat (za obdrženou otrockou mzdu). Nyní se ovšem otrok cítí být okrádán anonymním prodejcem (kupuje zboží od více prodávajících otrokářů), nikoli konkrétním otrokářem (výrobcem). Otrokář ho však navedl (svým zákonem o stávce), aby zvyšování cen kompenzoval na svém otrokáři (jako zvýšení mzdy), nikoli na prodejci (jako snížení zvýšených cen). Nyní může vychytralý otrokář zaujmout pozici okrádaného, jenž je následkem toho nucen zvyšovat tržní ceny svého zboží (v roli prodejce). Tím je dokonale uzavřen bludný kruh hospodářské totality, z něhož není úniku. Tak se to alespoň jeví bezradnému otrokovi, nikoli prohnanému otrokáři, který se před otrokem dokonce může populisticky blýsknout tím, že přes své zákonodárné nohsledy (volené „zástupce lidu“) tento bludný kruh uzákoní. Budou-li příliš zvýšeny ceny, budou poněkud zvýšeny mzdy. Proti tomu neumí oklamaný otrok logicky nic namítnout, ač se nadále cítí být neúnosně okrádán. Amen!...
Na Vaši otázku: „V konečném důsledku tento vývoj povede k čemu?“ pak musíme odpovědět dvojím způsobem:
a/ pro otrokáře se tu skutečně jedná o vývoj v podobě růstu zisku, pro otroka se nejedná o nijaký vývoj, ale o bezvýchodné ztracení v bludném kruhu
b/ v konečném důsledku to povede k sociální katastrofě, tj. k vybití frustrace otroka nesmyslným násilím, po němž bude následovat jiný druh totality (politické nebo kulturní), která nakonec povede rovněž k sociální katastrofě a tak stále dokola (totalita - katastrofa - totalita - katastrofa atd.)
Zatímco bludný kruh „zvyšování cen a mezd“ vždy znovu zinscenují vychytralí otrokáři, bludný kruh „totality a katastrofy“ budou vždy znovu inscenovat bezradní otroci.
Na otázku: „bude to zdražování pokračovat do jakých výšek?“ odpovídáme. Neexistuje reálná mez, kde by se muselo zdražování zastavit. Je to jen otázka přidávání nul (abstraktní hodnoty) na papírových bankovkách a rušení méně hodnotných peněz. Tak byly po tzv. 1. republice (hospodářské totalitě) postupně zrušeny halíře, 3-halíře, 5-halíře, desetníky, dvacetníky, pětadvacetníky, nyní dochází na padesátníky. Až dojde na koruny, bude zavedena jiná měna (Euro), která umožní toto vše znovu opakovat. Po vyčerpaném Euru přijde opět jiná měna atd. atd., stále dokola...
TSO musí vzniknout v dané realitě, podobně jako např. tzv. „LETS-systémy“, které byly relativně úspěšné. Protože však zákonodárná a výkonná moc nebyla v rukou občanů, ale v rukou „zástupců lidu“, byly pod různými záminkami totalitními režimy zrušeny s odvoláním na příslušný paragraf zákona. Jakmile však TSO jednou vznikne, nebude ho možné jen tak zrušit ze zákona, neboť veškerá moc (zákonodárná i výkonná bude v rukou občanů). TSO lze zrušit jen zjevným násilím (zahraniční či jinou intervencí)...
Jak bude TSO postupovat konkrétně např. u energií, uvádíme mj. v odpovědi Noře (velké firmy). Zejména první TSO si vlastní výrobu potravin přirozeně nedá vzít...
2/ Poplatky bank označují všichni, vč. volených „zástupců lidu“ za okrádání klientů. Žádný „zástupce lidu“ však proti okrádání klientů nenavrhl žádné zákonné opatření. Prý nemohou do ekonomiky zasahovat. To je ovšem lež, neboť ekonomika běží podle jejich zákonných ustanovení a nikdo jiný nic uzákoňovat nemůže...
Sociální zákony jsou o možnostech. Umožňují-li zločin, má zločinec možnost beztrestné seberealizace v rámci zákona. Umožňují-li zákony okrádání, má zloděj možnost beztrestně krást pod záštitou zákona. Z výnosných zločinů přece není problém zákonodárce uplácet...
V TSO nebude zákonů umožňujících jakékoliv poškozování bližních. Jiné poslání tu zákony politické sféry nemají. A protože peníze jsou jen poukázky na zboží, měly by v principu zaniknout, jakmile je jimi zboží zaplaceno. Výroba peněz je však nákladná, takže úkolem bank bude mj. použité peníze shromažďovat a vracet je zpět do oběhu tak, jakoby byly znovu vytisknuty pro znovu vyrobené zboží. Z těchto peněz budou moci banky poskytovat také úvěry. Nejen hodnota peněz podložených prací, ale i hodnota úvěru (peněz nepodložených prací dlužníka) musí být pokryta hodnotou zakoupeného zboží. Jinak by úvěr neměl smysl, neboť by za něj nebylo co koupit. Protože hodnota úvěru není ještě pokryta hodnotou práce dlužníka, musí být pokryta hodnotou práce (vyrobeného zboží) ostatních lidí (musí být tedy součástí ZPP, jako rezerva, - jako přiměřená nadvýroba zboží). Těmto lidem pak dlužník platí odškodné (dnes úroky z úvěru), které tak nemůže být tržbou banky, ale vlastnictvím obce (podobně jako náhrady za pozemky pronajímané podnikatelům). Vlastní tržbou banky je poplatek za konkrétní služby banky. V TSO tedy musí být provozovatel banky (podnikatel) pod přímou kontrolou obce.
Z věci je zřejmé, že nás banky neokrádají o bankovní poplatky, ale o daleko výnosnější úroky z poskytovaných úvěrů, které si nespravedlivě (byť zákonně) přivlastňují (kradou).
V TSO banky nebudou mít nijakou možnost jakkoliv ovlivňovat tzv. inflaci či kurz měny, neboť TSO nic takového neumožňuje. V TSO je kurz měny dán hodnotou ZŽP (nikoli podložen bankovním zlatem atp.). Svévolná inflace a libovolné kurzy měny atp. jsou nástroje pro uzavírání zlodějských bludných kruhů prohnanými otrokáři...
3/ To, co je dnes totalitním státem (zmatenina ekonomiky, politiky a kultury), to nemá nijaké právo na existenci, jako vůbec veškerý sociální neřád (chaos) představuje jen sociální rakovinu. Státem nemůže být jen jediný ze tří sociálních článků (ekonomika, politika, či kultura), neboť právě na tom je založena každá ze tří možných totalit (ekonomická, politická či kulturní). Řádným státem tedy nemůže být ani politická obec, či svaz obcí, ale pouze celé TSO (ekonomie - politika - kultura). V tomto řádném (trojčlenně uspořádaném) státě (v TSO) vládne občan, který žije (realizuje se) střídavě ve všech třech jeho sférách (v obci, v rodině a v živnosti)...
-zmp-
TSO versus různé problémy (Honza, 21. 05. 2008 18:34)
Dobrý den,
Ještě se vrátím k minulé diskusi.
1. Mj. píšete, že: Otrokář ho (otroka) však navedl (svým zákonem o stávce), aby zvyšování cen kompenzoval na svém otrokáři (jako zvýšení mzdy), nikoli na prodejci (jako snížení zvýšených cen)…
Naznačujete tím snad, že v TSO by občané (v obci) měli mít nějaké mechanismy, jak držet pod kontrolou ceny prodejců? A to jen ceny „základních životních potřeb“ nebo i dalšího zboží? Jakou formou by toto mohlo probíhat? To by občané měli své nějaké kontrolní či dohlédací orgány? Něco jako nynější Sdružení ochrany spotřebitelů ( SOS)? Vlastně by to nebyly dozorčí orgány, ale měly by možnost i přikázat? Jak toto potom dáte do souvislosti s lidskou svobodou?
2. Dále píšete:
Sociální zákony jsou o možnostech. Umožňují-li zločin, má zločinec možnost beztrestné seberealizace v rámci zákona. Umožňují-li zákony okrádání, má zloděj možnost beztrestně krást pod záštitou zákona. Z výnosných zločinů přece není problém zákonodárce uplácet...
Naznačujete, že zákony byly a jsou dělány tak, aby nevyhovovaly občanům? Natolik nedůvěřujete zastupitelům voleným ve volbách? Není to spíše jen otázka výkladu? Určitě mnohou větu či souvětí lze při výkladu vyložit také úplně jinak! Je to spíše problém lidí, ne systému.
Proč vkládáte do TSO takovou naději? Záleží vždy na lidech. Kdyby byli lidé v dnešní době ohleduplní ke druhým, kdyby dokázali nevidět jen sebe, potom by i za současného systému, jak říkáte totalitního, mohlo být docela dobře, nebo ne? Jestliže v TSO budou darebáci, tak stejně rozkradou a vytunelují vše, podobně jako to dělají dnes.
Nebo vkládáte naději do toho, že ten systém sám o sobě je natolik propracovaný, že počítá se slabostmi lidí a eliminuje (či minimalizuje) možnost např. okrádání ostatních spoluobčanů? Že ten systém TSO by byl tak až bych řekl samoléčitelský, že po určitou hranici dokáže vzdorovat negativním jevům, tlaku korupce, snaze o manipulaci a ovládání občanů (jako když třeba nyní pár lidí ve vládě prosazuje radar proti 2/3 občanů) atp. Závisí existence TSO na tom, zda v něm budou lidé, kteří by se chtěli jen bezpracně přiživovat na práci druhých, nebo je TSO schopen existovat i za přítomnosti těchto lidí, kteří jsou zcela běžní. nyní. Ale cožpak oni vymřou? Zdá se mi, že současný systém umožňuje využít jej sobecky pro vlastní prospěch bez ohledu na druhé! TSO dokáže patrně ne-li zcela zabrzdit, tak aspoň přibrzdit egoistické asociální jevy u jedinců.
3. Dále píšete: Těmto lidem pak dlužník platí odškodné (dnes úroky z úvěru), které tak nemůže být tržbou banky, ale vlastnictvím obce (podobně jako náhrady za pozemky pronajímané podnikatelům). Vlastní tržbou banky je poplatek za konkrétní služby banky. V TSO tedy musí být provozovatel banky (podnikatel) pod přímou kontrolou obce.
Jakou formou by obec (zastupitelstvo) či občané (kteří? nebo nějaká kontrolní dozorovací skupina nad cenami, úroky?) mohly v bance dělat takovou hloubkovou kontrolu? Nezpůsobili byste tím ještě horší problém – ztrátu bank. tajemství? To by vlastně bylo porušení bankovního tajemství. Vůbec by se musely změnit patřičné zákony a předpisy. Jak byste toto chtěli uzákonit? Jak by měl znít příslušný zákon třeba právě ohledně tohoto problému?
Odpověď Honzovi (TSO versus různé problémy):
1. V TSO jsou ceny ZŽP neměnné, neboť ZŽP jsou zajišťovány ZPP. Kdyby chtěl výrobce zvýšit ceny ZŽP, musel by se s plnoprávnými občany dohodnout na prodloužení ZPP. Protože se hodnota ZŽP stane srovnávací mírou ostatních hodnot, nebude zpravidla důvodu ani ke změnám cen ostatního zboží, jako je tomu dnes. Pro kontrolu stability cen ZŽP není třeba nijakého kontrolního orgánu, neboť případnou změnu zaznamená každý občan, který má v rukou veškeré prostředky k zásahu. Jednostranným aktem výrobce či prodejce (jako je tomu dnes) nebude možno ceny ZŽP zvyšovat, neboť by tím výrobce porušil smlouvu s občany. Věc by pak řešil jako způsobenou škodu občanský soud.
Neměnnost cen ZŽP nesouvisí s lidskou svobodou, ale se svobodou občanskou, neboť sociální svobodu nemají všichni lidé, ale jen plnoprávní občané. Sociálně svobodní mohou být výrobci, prodejci či spotřebitelé jen jako plnoprávní občané samosprávní obce TSO, nikoli jako výrobci, prodejci či spotřebitelé. V ekonomice (v produkci a směně) nesmí vládnout „svoboda“, ale „bratrství“, realizované závaznými dvojstrannými smlouvami, dohodami atp. dvou svobodných stran, tj. plnoprávných občanů, kteří se dohodnou na tom, za jakých podmínek bude kdo produkovat, směňovat a konzumovat ZŽP a ostatní zboží...
2. Minulost i současnost je plná „zplnomocněných zástupců“ (správců, advokátů, politiků, vojevůdců aj. „odborníků“), kteří dříve či později začali své klienty podvádět (okrádat i ovládat). Umožněte komukoliv (příbuzným, vlastním dětem aj.) zplnomocněný přístup ke svému majetku (bankovnímu kontu, nemovitostem aj.) a nebudete se stačit divit, jak s ním naloží bez ohledu na sjednané podmínky. Patrně skončíte jako žebrák vykopnutý na ulici. Svěřená moc je obrovský svod, kterému nepodlehne snad jen jeden z miliardy lidí. Proto si nedělejte iluze, že si někoho takového „zvolíte“. Nezvolíte, protože nekandiduje! Kandidují jen potenciální „zlatokopové a diktátoři“. Jen v TSO lze jejich svévolné úsilí účinně vetovat.
Dnešní zákony jsou dělány „odborníky“ tak, aby vyhovovaly „odborníkům“, takže jsou doslova zlatým dolem pro advokáty, státní zástupce a soudce, ale také pro zločince, neboť bez nich (bez neustálých sporů s nimi), by jim samotné zákony nic nevynášely. Nutně tedy musí být zákony nevýhodné pro poškozované občany. Proto je v zákonech plno mezer a protimluvů, lze je různě „odborně“ vykládat, je jich nepřehledné množství a neustále se mění (aby se v nich neodborník nevyznal).
Pravíte-li: „určitě mnohou větu či souvětí lze při výkladu vyložit také úplně jinak! Je to spíše problém lidí, ne systému“ pak Vaše slova současně obhajují i obviňují systém. Předmětem soudu přece nemají být zákony (výklady jejich nejednoznačných formulací), ale skutky. Poruší-li např. někdo jednostranně smlouvu, tu musí soudce posoudit, zda tím někomu způsobil škodu či nikoliv (zda je vinen či nevinen). K tomu je mu třeba prostudovat smlouvu a vyslechnout výpovědi sporných stran i jejich svědků. Co s tím má co společného nějaké „zákonné ustanovení“ nějakých „odborníků“, kujících pikle někde v Praze či v jiném jestřábím hnízdě?
Obecně platí: Lze-li nějakou větu či souvětí vykládat různě, je třeba příslušné znění upřesnit tak, aby bylo jednoznačné. To je možné u konkrétních smluv mezi dvěma konkrétními smluvními stranami (tj. pro konkrétní případ), nikoli u nadbytečných obecných „zákonů“ majících zahrnovat všechny případy, k nimž může dojít mezi miliony či miliardami lidí...
Proč vkládáme do TSO takovou naději? Protože TSO ustavuje sociální řád, namísto sociálního chaosu současných totalit...
Pravíte-li, že „záleží vždy na lidech“, pak se musíme ptát: Na kterých lidech záleží? Na všech, nebo jen na některých? V současných totalitách nezáleží na všech, ale jen na několika „mocných zástupcích lidu“. Naopak v TSO trvale záleží na všech plnoprávných občanech, protože jen oni tu mají plnou moc. Jen v TSO se může trvale realizovat lidská ohleduplnost a nesobeckost, aniž tu může bez nápravy škodit opak (neohleduplnost a sobeckost). Co by v současných totalitách byla platná ohleduplnost a nesobeckost lidu, kdyby o všem rozhodovali bezohlední a sobečtí „zástupci“? Jen TSO takovou možnost vylučuje...
Tvrdíte-li: „Jestliže v TSO budou darebáci, tak stejně rozkradou a vytunelují vše, podobně jako to dělají dnes“, pak o TSO neuvažujete jako o TSO, ale jako o současných totalitách. V TSO má přece každý potenciálně poškozený občan k disposici plné právo veta, právo občanského soudu, právní odpovědnost soudce za vynesený rozsudek a plnou výkonnou moc vůči odsouzenému. Jak chcete občany s takovými právy poškodit?
V TSO pro škůdce platí: „Jednou a dost!“
V totalitách pro škůdce platí: „Naděje na kořist je mnohonásobně větší než riziko dopadení, odsouzení a potrestání. Riziko náhrady škody poškozenému je prakticky nulové! Nebudeš-li úspěšný dnes, dostaneš novou příležitost zítra!“...
Z uvedeného je zřejmé, že TSO skutečně vyhovuje Vašim slovům: „...systém TSO je sám o sobě natolik propracovaný, že počítá se slabostmi lidí a umožňuje jim eliminovat možnost např. okrádání ostatních spoluobčanů... systém TSO je samoléčitelský, neboť umožňuje občanům vzdorovat negativním jevům, tlaku korupce, snaze o manipulaci a ovládání občanů atd. atd. Např. radar nemá v TSO naději ani na „zákulisní jednání“...
Na Vaši otázku, zda „je TSO schopen existovat i za přítomnosti těchto lidí, kteří jsou zcela běžní?“ jsme odpověděli již Radkovi (konflikty obcí) následovně: „Otázka, zda TSO není jen pro dokonalé občany je téhož rázu, jako otázka, zda šachy nejsou jen pro velmistry. Tak jako úroveň hráčů určuje úroveň hry, tak úroveň občanů určuje úroveň TSO. Ani ta nejnižší úroveň však TSO ani šachy neohrožuje…“
3. Pravidla provozu bank stanovuje v TSO ekonomická sféra. Kontrola banky obcí (resp. svazem obcí) je kontrolou dodržování stanovených pravidel a kontrolou účetnictví, nikoli kontrolou smluv s klienty (jen pokud klient podá žalobu proti bance, kontroluje příslušnou smlouvu občanský soudce). Taková kontrola bank není nic nového, neboť existuje již dnes z pozice „ústřední banky“ (státní či jiné). Pouze pravidla provozu bank jsou dnes jiná než budou v TSO...
-zmp-
TSO versus různé problémy II. (Honza, 21. 05. 2008 18:35)
4. Proč považujete centralizaci za zhoubnou a decentralizaci za východisko či za spásu pro společnost? Není snad mnohdy výhodnější vyrábět větší série výrobků pásovou výrobou? Není lepší centrální řízení podniku, armády atp.? Co může nahradit státní policii, která koordinuje akce (např. sledování mezinárodního zločinu atp. v rámci celé Evropy? Jaké struktury by nahradily stát? Snad ony svazy obcí jsou plnohodnotnou náhradou? Jak by obecní svazy koordinovaly organizačně složitější problémy? Jak a kdo by řídil takovou práci v rámci celého kontinentu? Třeba trochu předbíhám, ale je tu globální problém oteplování, je tu mezinárodní zločin, jsou tu přírodní katastrofy…
5. Jak by TSO řešila otázku azylové politiky? Co vše by bylo podmínkou pro přijetí azylanta v TSO? Dá se předpokládat, že v TSO (jestli vznikne) bude chtít bydlet řada lidí a to nejen z politických důvodů – z důvodů větší úcty k lidskému životu a respektování důstojnosti člověk, ale asi i z hlediska ekonomických (spravedlivé odměňování za práci, neokrádání spotřebitelů, asi i nižší pracovní doba, pořádek a zdravější životní styl (bude-li energie z domácích zdrojů a potraviny také domácí výroby). Hlavní slovo k udělení občanství bude mít obec, nebo kteří občané?
6. Jak by TSO řešila problém příživnictví, nechození do práce (v TSO tedy neplnění tzv. „základní pracovní povinnosti“) a případně zneužívání výhod TSO? Co se mi líbilo za dřívějšího režimu, že byl pořádek na ulicích! To mi nyní hodně vadí, že se po ulicích poflakují různí bezdomovci, lapkové, zfetované existence atp. Chápu, že někteří se mohli octnout na dně skutečně nešťastnou souhrou náhod a osudu. Ale myslím si, že zde je podhoubí mnohých kriminálních deliktů, drog, přenášení nemocí atp. Jak bude řešit tuto problematiku TSO?
Děkuji.
Odpověď Honzovi (TS versus různé problémy II.):
4. Otázku centralizace a decentralizace nelze v souvislosti s TSO rozhodnout vždy stejně ve prospěch centralizace či decentralizace:
A/ decentralizace: již samotná idea TSO je vzhledem k přirozené trojnosti sociálního organismu dána decentralizací této trojnosti (ekonomie, politiky a kultury)
B/ centralizace: jednotlivé články horní trojnosti (ekonomie, politiky a kultury) představují centrální metodiku, pro příslušné články dolní trojnosti (živnost, obec, rodina)
C/ decentralizace: v dolní trojnosti musí vládnout důsledný decentralismus (samospráva živností, obcí i rodin)
D/ centralizace i decentralizace: v jednotlivých organizacích dolní trojnosti (v jednotlivých živnostech, obcích a rodinách) musí vládnout buď řízení centralistické (v živnosti), nebo decentralistické (v obci a v rodině)
Otázku zhoubnosti či nutnosti centralizace a decentralizace je tedy třeba posuzovat v každém případě (ABCD) zvlášť. To Vám dělá jisté potíže podobně jako otázka náhrady státu svazem obcí („Snad ony svazy obcí jsou plnohodnotnou náhradou?“). Odpověděli jsme Vám již (zdražování a stát), že „Státem nemůže být jen jediný ze tří sociálních článků (ekonomika, politika, či kultura), neboť právě na tom je založena každá ze tří možných totalit (ekonomická, politická či kulturní). Řádným státem tedy nemůže být ani politická obec, či svaz obcí, ale pouze celé TSO (ekonomie - politika - kultura).“
Chaotický stát = jeden ze tří druhů současné totality (ekonomické, politické, kulturní)
Správně uspořádaný (řádný) stát = TSO
Veškeré problémy, vč. těch organizačně složitějších, řeší a budou vždy řešit konkrétní pověření lidé, ať už v rámci současných totalit, či v rámci TSO. V tom není nijakého rozdílu. V TSO však „pověřenci“ pouze navrhují řešení, neboť nemají nijakou moc (moc má jen plnoprávný občan, nikoli jeho zástupce). V TSO tedy není možné zneužít svěřené funkce ve svůj vlastní prospěch (či prospěch nějaké mafie), na úkor ostatních občanů...
Problémy překračující rámec TSO budou řešeny jako „zahraniční styk“ (záměrně se vyhýbáme totalitnímu pojmu „zahraniční politika“) tím orgánem TSO, kterého se týká. Bude-li chtít např. podnikatel vyvážet či dovážet, tu nebude potřebovat povolení nijakého státního orgánu (TSO), ale bude se kontaktovat přímo s příslušnou zahraniční firmou. Obdobně policie (obce, či svazu obcí) se může kontaktovat se zahraniční policií, Interpolem atp. Příslušné orgány TSO se mohou účastnit mezinárodních jednání o ekologii aj., podle vlastního uvážení (skládají však účty občanům, kteří jejich cesty financují). Zde není třeba žádných specifických opatření, jaká si vymýšlejí jen totality...
5. Otázky azylu jsme řešili již v odpovědi Rosťovi (Morava) a Standovi (zobecnění bytů) jako otázku kompetence každého občana, či celé obce:
„V TSO řeší otázku cizinců (azylu či vyhoštění) občané v samosprávní obci. Pokud žádný plnoprávný občan v obci neposkytne cizinci azyl (dočasný nebo trvalý), potud se cizinec nemůže v obci dočasně nebo trvale usadit. Pouze a jen toto bude opravňovat občany k vyhoštění nežádoucí osoby, pouze a jen takto bude mít každý možnost dostat se do obce. K tomu ovšem nebude zapotřebí nijakých obecních zákonů, neboť přijetí a nepřijetí cizince (hosta) bude plně v soukromé kompetenci svobodné vůle každého plnoprávného občana...“
„Obec může zřídit např. obecní ubytovny pro dočasný azyl občanů (zejména mladých), na něž by čerpala prostředky z pronájmů pozemků podnikatelům, nebo by si na tuto investici vypůjčila od občanů (tzv. obecním dluhopisem)...“
6. Podhoubím asociálnosti (kriminality, drog atp.) se jen zdají být tzv. „sociálně nepřizpůsobiví“ lidé. Ti jsou ve skutečnosti produkty (a tedy také oběťmi) rozvrácených rodin, nerovnosti v obecních vztazích a otrokářského kupčení s tzv. „pracovní silou“, což je trojí podhoubí každé totality a tedy také podhoubí veškeré asociálnosti. Zkrátka, podhoubím asociálních jevů je chaos trojnosti totalitního režimu. Toto chaotické podhoubí v TSO neexistuje. TSO sociální trojnost důsledně vymaňuje z totálního zmatení (decentralizuje ekonomii, politiku a kulturu). Dědictví totalit v podobě asociálních živlů (sociálně nepřizpůsobivých lidí) pak TSO eliminuje v obcích, neudělením občanství (plného občanského práva). Protože takoví jedinci budou moci žít v obcích jen s lidskými právy a pod poručnictvím plnoprávných občanů, časem vymizí (doslova vymřou), neboť TSO další podobné případy produkovat nebude...
-zmp-
svoboda, referendum, soudcovství (Nora, 28. 05. 2008 12:32)
Napsali jste, že věta: „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“ je definicí teroru!
To snad nemyslíte vážně… Proč teroru? Je tu sice omezení z obou stran (jedné i druhé). Takže to asi není zrovna šťastná definice svobody, to máte pravdu. Spíše je to definice vzájemné tolerance… Ale že by to bylo přímo až definice teroru? Nejde v sociálních vztazích hlavně o toleranci?
Moc se Vám nelíbí ani referendum. Opět máte pravdu jen částečnou: že by vládnoucí moc zmanipulovala otázku či opakovala po chvíli referendum, které dopadlo jinak, než chtěla…
Ale kdyby občané skutečně něco nechtěli, tak by opět udělali třeba další referendum a tím by zvrátili to předchozí!
Zde je spíše vhodná otázka, po jak dlouhé době by se mohlo opět přistoupit k řešení nějaké otázky?
Po roce či dvou? Nebo až po nějaké informační kampani? A kdo např. nahradí ztráty vzniklé tím, že se třeba rok pracovalo po linii dle výsledku jednoho referenda a třeba rok na to se pojede po linii jiného.
A ještě mám jednu otázku k moci soudní: V TSO mají možnost být soudcové všichni občané? To to může taky „pěkně“ vypadat! Když se někdo rozhodne soudit, tu by měl mít odpovědnost! Co když ji nebude mít nějaký soudce? Nějaký tzv. bílý kůň. Udělá rozhodnutí, kterým třeba nespravedlivě obohatí jednu stranu a ta mu pak dá za bukem nějakou odměnu! Jako je tomu nyní, když lidé kteří odešli z vlády dostávají jakoby náhodou milionové zakázky, akcie atp., však to vidíme kolem sebe, nechci jmenovat toho chlapce, který takto podezřele vydělal miliony!
Proč by tomu v TSO nemohlo být podobně? Co bude tím klíčovým místem? V čem je takový hlavní rozdíl? Sice tam máte pojistku, že by mohl být napaden i výrok soudce! Ale jak by to prakticky vypadalo?
Každý občan by mohl napadnout výrok soudce, který se mu nezdá?
A je to napadení výroku soudce také nějakým případným poškozením dobrého jména soudce?
Aby pak člověk (který není účasten soudního sporu!), kterému se však nezdá nějaký výrok nebyl popotahován za to, že se mu nelíbí rozhodnutí o vině či nevině nějakého soudce!
Může pak třeba takto osočený soudce (ukáže-li se, že neprávem) požadovat odškodnění za újmu – za poškození dobrého jména? Nebo napadená výroku soudce nenese riziko pro stěžovatele? Jestli totiž ano, kde by se potom zastavil kolotoč vzájemného dávání se k soudu, protože se jedné či druhé straně nezdá výrok soudu! Děkuji.
Odpověď Noře (svoboda, referendum, soudcovství):
Idea tolerance je lidem všeobecně známá a přece ve světě převládá intolerance. Chceme-li, aby v sociálních vztazích vládla tolerance, pak k tomu pouhá idea nestačí. K tomu je třeba zavést taková sociální pravidla hry, která intoleranci oproti toleranci znevýhodní.
Dejme tomu, že můj soused by to měl do práce podstatně blíž, kdyby mohl chodit přes moji zahradu. Tu mu mohu říci dvojí:
A/ tvoje možnost volného pohybu (tvoje zahrada) končí tam, kde začíná moje možnost volného pohybu (moje zahrada)
B/ je to sice moje zahrada, z mé možnosti volného pohybu však neubude, zkrátíš-li si přes ní cestu
Z věci (AB) je zřejmé, že Robespierův výrok: „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“ nedefinuje vzájemnou toleranci (B), jak se domníváte, ale intoleranci (A). Tuto ideu intolerance (A) vydává Robespiere za ideu svobody. Svobody dychtivým lidem tím vlastně říká: Čím více chceš mít svobody (čím větší chceš mít zahradu), tím méně svobody (tím menší zahrady) musí mít ostatní. Tzn., že svojí svobodou musíš omezovat svobodu druhých. A protože omezovaná svoboda je nesvoboda, Robespiére vlastně říká: Svoboda jednoho je závislá na nesvobodě druhého! Není-liž to vpravdě definice vzájemného teroru, který, ne náhodou, vládl v Paříži právě za Robespiera?
Všimněme si také, že intolerance (A) je chráněna zákonem, zatímco tolerance (B) vyžaduje, abychom se svých zákonných práv vzdali (obětovali je bližním). Tím je dáno, že uzákonit nelze toleranci, ale jen intoleranci!
Domníváme se tedy, že v případě Robespierova výroku máme pravdu plnou, nikoli jen částečnou. Proto se také osmělujeme k malému varování: Pozor! To nejzhoubnější je nám zpravidla podsouváno nenápadně, pod lákavými hesly (o svobodě aj.)...
Jak je tomu v případě referenda?
Vypsat referendum může jen vládní moc, nikoli občané. Také zvrátit nepříznivý výsledek zmanipulovaného referenda (např. vypsáním nového) může jen vládní moc, nikoli občané, kteří se své moci vzdali (volbami) ve prospěch vládní moci. Na Vaši otázku: „po jak dlouhé době by se mohlo opět přistoupit k řešení nějaké otázky?“ je tedy jediná odpověď: To záleží výhradně na tom, jak to vyhovuje vládní moci! Jiná odpověď je tu nereálná a tudíž bezpředmětná.
Také informační kampaň je plně v rukou vládní moci (vč. tzv. „nezávislých médií“).
Kdo nahradí náklady na zcela zbytečná (formální) referenda? To jediné zůstalo voličům (daňovým poplatníkům), to jediné si vládní moc na sebe delegovat nedala...
Kupodivu, na základě špatných zkušeností (nezodpovědností, nespravedlností, korupcí atp.) se současným („Jako je tomu nyní“) institucionálním soudnictvím, projevujete nedůvěru („To to může taky „pěkně“ vypadat!“) nikoli institucionálnímu soudu totalit, ale občanskému soudu TSO (moci soudní v rukou každého občana). Co Vám na to říci?
Mohli bychom operovat s tím, že horší než dnes by to v TSO nemohlo být. My však tvrdíme, že občanský soud veškeré současné justiční neřády vymýtí. Proč by dnešní soudce (akademický „odborník“) nezneužíval svého postavení k vlastnímu prospěchu, když za své rozsudky není nikomu právně odpovědný (když je zcela nezávislý)? Proč by se měl ohlížet na spravedlnost, či na zákon, je-li pro něho výhodnější neohlížet se na nic?
V TSO je občanský soudce za svůj rozsudek právně zodpovědný jinému občanskému soudci. Nic víc, pro spravedlnost soudu udělat nelze! To není pouhá „pojistka“, to je sama záruka nezneužitelnosti.
Jak by to vypadalo v praxi, uvádíme v našem Programovém prohlášení TSO, které jste pochopila v podstatě správně. Každý je za své jednání odpovědný. Nejen soudce, ale i žalobce a obhájce. Každý musí nahradit škodu, kterou někomu způsobil. To je základní princip TSO. Vaše otázka: „kde by se potom zastavil kolotoč vzájemného dávání se k soudu, protože se jedné či druhé straně nezdá výrok soudu!“ opět staví na neblahých zkušenostech se současným totalitním soudnictvím, v němž zpravidla nikdo (ani odsouzený) poškozenému škodu nehradí. Soudit se pořád dokola je výsadou bohatých, kteří si mohou zaplatit drahé advokáty a soudy. Je to vlastně využívání justice (justiční kverulantice) k terorizování chudých bohatými. Něco takového v TSO není možné, neboť tu kverulant a úplatný soudce neriskuje pouze náhradu škody, ale i své občanství (tj. sociální svobodu)...
-zmp-
poplatky versus ZPP (Honza, 24. 05. 2008 20:10)
Vážení, nezapomněli jste na to nejlepší řešení, využívající schopnosti trhu? Samoregulační schopnosti trhu jsou prokazatelné. Bratrství je takový hezký sen, ale jak jej chcete převést do praxe?
Jak jsou v podnikání peníze či majetek, tak se o to mezi sebou poperou i sourozenci. V čem bratrství spočívá?, ve vzájemné pomoci, že nebudu chtít třeba vysokou odměnu za práci? Jak by vzájemné smlouvy zajistili bratrství?
Co je Vám na trhu nepřijatelné? Třeba konkurence na trhu vědomostí a zdravotnictví umožní existenci jen těm kvalitnějším školám či pracovištím.
Co říkáte na zavedení školného již od základní školy stejně jako na zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví (v TSO jsou poplatky součástí ZPP)? Snížilo by to na únosnou míru množství žáků (stejně jako pacientů).
Znalosti jsou tržní atribut jako každý jiný a kdo je chce využívat pro svůj osobní život, ať za jejich získání hezky zaplatí. Konečně by zmizel snad poslední komunistický přežitek - tzv. bezplatné školství, bezplatné zdravotnictví…
Myslím, že by se tím vyřešila spousta problémů a ušetřilo mnoho našich peněz, které by bylo možné využít lépe. Kolik peněz by se dávalo na školství a zdravotnictví v TSO? Máte konkrétní procentuální představu, jaké by měly být platby (nebo jaká by měla být ZPP, ze které by bylo školství a zdravotnictví placeno)?
Odpověď Honzovi (poplatky versus ZPP):
Je-li pravdou, jak pravíte, že „samoregulační schopnosti trhu jsou prokazatelné“, pak se musíme ptát, v čem spatřujete tu „samoregulaci“? V nepřetržitém růstu cen? V současné potravinové krizi, kvůli níž se prý zdvojnásobí počet hladovějících ve světě? To, co nazýváte „samoregulace“ není než libovůle těch, kteří příslušné trhy ovládají...
Jak chceme uvést do praxe „hezký sen bratrství“? Tak zaprvé, bratrství není sen, ale v praxi již dávno existuje. Nemáte-li rodného bratra ani sestru Vy, zajisté jste si všiml, že je mají jiní. Toto bratrství je také zcela reálnou (praktickou) zákonitostí ekonomie, které nechceme do ekonomie zavádět (v rámci TSO), ale které chceme jen očistit od současné kontaminace rovností (politikou) a svobodou (kulturou), jež do ekonomiky nepatří...
Pokud se sourozenci poperou o majetek, pak to není problém ekonomického bratrství, ale problém politické rovnosti (právní problém), který řeší občanský soud. V TSO není ekonomika zmatena s politikou a kulturou (bratrství s rovností a volností), jak je tomu v kterékoliv současné totalitě. V TSO je jedno od druhého přísně odděleno (viz Programové prohlášení TSO).
Bratrství (ekonomie) nespočívá ve vzájemné pomoci, ale ve vzájemné spolupráci...
Bratrství nespočívá na odměně za práci (na mzdě), ale na spravedlivém podílu ze společného výnosu...
Vzájemné smlouvy nezajišťují bratrství (ekonomii), ale rovnost (politiku)...
Na trhu je nám nepřijatelné vydírání (zejména v případě ZŽP) a kupčení s lidmi (resp. s tzv. pracovní silou, s vědomostmi, s lidským zdravím atp.) jakoby to bylo zboží...
Vámi použitý pojem „konkurence na trhu vědomostí a zdravotnictví“ je vlastní totalitám a otrokářům.
Zatímco „trh“ je záležitostí ekonomie (bratrství), vědomosti a zdravotnictví je záležitostí kultury (svobody). Aby bylo obojí (vědomosti i zdravotnictví) přístupné všem stejně, o to pečuje politika (rovnost) stanovením tzv. ZŽP a ZPP. Tzn., že vědomosti a zdravotnictví (stejně jako ZŽP a ZPP) na trh (do ekonomiky) nepatří! Na trh patří pouze a jen zboží (resp. služby), jímž nelze spotřebitele vydírat (jež není ZŽP)...
V TSO je základní školství i zdravotnictví financováno ze ZPP. Žádné jiné poplatky pak již nejsou přípustné. Míru ZPP nelze stanovit obecně, neboť každá obec může mít jiný rozsah ZŽP i jinou produktivitu ZPP. O tom přece nerozhodujeme my, ale příslušní občané v obci...
Váš názor, že je třeba „snížit na únosnou míru množství žáků, stejně jako pacientů“ se nám jeví hrůzostrašně. Má být snad žáků méně než dětí a pacientů méně než nemocných?...
Vaše tvrzení, že „znalosti jsou tržní atribut jako každý jiný“ opakuje již zmíněné matení ekonomie s kulturou...
Bezplatné školství a bezplatné zdravotnictví není komunistický přežitek, jak se domníváte, neboť ani za reálného socialismu nebylo nic zadarmo. Všichni museli platit daně, zdravotní a důchodové pojištění, nájemné, inkaso atp...
Zavádění poplatků ve zdravotnictví a ve školství, je vydíráním dvojí platby. Platit smí jen jedno (daně, či pojištění) nebo druhé (přímý poplatek), nikoli obojí...
Zavádění poplatků ve zdravotnictví je prý nutné, kvůli zneužívání domněle bezplatné zdravotní péče. Zneužívání tu skutečně je. Míra zavinění ze strany pacientů je tu však bezvýznamná. Hlavní příčinou je hmotná zainteresovanost lékařů na množství zdravotnických výkonů a také na „černé marži“ (od dodavatele) za předepsaný lék. Obojí bylo zavedeno po listopadu 1989. Jinými slovy, čím víc má lékař pacientů, tím větší má příjmy. To je ovšem zainteresovanost kontraproduktivní a zdravotní pojištění tento nesmysl není s to trvale financovat. Všimněme si, že se tím z lékařů stali podnikatelé! Pacient je pro ně surovinou, kterou potřebují ke své hospodářské produkci. Doktoři tedy již neuvažují zdravotnicky, ale ekonomicky! Kdyby lidé byli zdraví, doktoři by ekonomicky zkrachovali. Proto lidé nesmějí být zdraví. Tak to dopadá se vším, co se stane předmětem trhu...
Protože současná totalita (tzv. liberální demokracie) učinila předmětem trhu nejen zdravotnictví, ale i školství, jsou školy hmotně zainteresovány na výrobě informací, kterou chtějí (jako správní hospodáři) neustále rozšiřovat. Tak školský trh nabízí nové a nové informace, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou lidem prakticky užitečné, či nedej bože pravdivé. Žák se stává pro učitele rovněž surovinou, kterou potřebuje ke své hospodářské produkci. Proto je třeba lidi masově ohlupovat a k tomu účelu budovat stále nové a nové střední i vysoké školy, které jsou výnosnější než školy základní...
Jako je pro pedagogické podnikatele výnosnější vyšší školství, tak jsou pro zdravotnické podnikatele výnosnější „závažnější a dlouhodobé nemoci“ (rakoviny, HIV atp.). Tzn., že o pacienty s banálním onemocněním přestávají doktoři stát. Zavedením přímých poplatků je také ze svých ordinací vystrnadili...
V TSO bude zdravotnictví i školství od trhu přirozeně odloučeno!...
Vedle uvedeného zneužívání zdravotnictví a školství (kupčení s ním), je na volném trhu zneužívána i sama ekonomie, výrobou nepotřebného zboží, jehož produkce pouze drancuje přírodu (suroviny). Prodejnost nepotřebného zboží je zajišťována buď tím, že je spotřebiteli vnucováno s potřebným zbožím (např. jeho nadměrným, nesmyslným a drahým balením, jež pak zatěžuje ekologii jako odpad), nebo je mu jeho potřebnost sugerována klamavou reklamou...
Přirozeně, že TSO učiní ráznou přítrž veškerému zneužívání kultury, politiky či ekonomie!
-zmp-
jak ověřit správnost soudního rozhodnutí (Nora, 03. 06. 2008 17:07)
Děkuji za odpověď.
Ale ještě bych se vrátila k minulé diskusi. Připusťme, že by kverulantství nebylo, ale přesto by se někomu výrok soudce nezdál a troufl by si tento výrok - soud zpochybnit. Je napadení výroku soudce poškozením dobrého jména soudce?... Může osočený soudce (prokáže-li nevinu) požadovat odškodnění za újmu – za poškození dobrého jména? Hrozí žalujícímu ztráta občanských svobod? On si přece jen nebyl jistý výrokem soudu... pro každý případ to chtěl jen ověřit. Lze to bez ztráty svobod v TSO?
Ještě jsem se známými řešila karikatury proroka muslimů. Jaký je Váš názor? Budu hovořit obecně: Je ještě svoboda projevu to, že budu zesměšňovat hodnoty, v které někdo věří a uznává je? Nebo je to urážka věřících obecně, protože někdo hrubě porušil jejich pravidla a potupil náboženské hodnoty věřících? Nejde tady jen o muslimy, ale i o židy, o křesťany a jiné. Jaký je rozdíl mezí tím, že jen si dělám z něčeho (z někoho legraci), tím že někoho zesměšňuji a tím, že někoho urážím?
A jak toto dát do souvislosti se svobodou projevu? Čeho se může svoboda projevu ještě týkat a čeho už ne? A je to vůbec svoboda, jestliže je omezená? Kde tedy může člověk opravdu vyžít svobodu bez obav či správně? Jsou to velmi jemné hranice. Jak to rozlišit?
Děkuji
Odpověď Noře (jak ověřit správnost soudu):
Napadení (zpochybnění, ověřování atp.) soudního rozhodnutí je totéž jako napadení úsudku (mínění, názoru, přesvědčení atp.) druhé osoby. Jde jen o to, činit tak kultivovaně, nikoli hulvátsky, urážlivě atp. Namísto používaného právnického pojmu „napadení“ je proto vhodnější (méně útočný) pojem „zpochybnění“. Zpochybnit soud (úsudek) lze trojím způsobem:
A/ argumentací, tj. dokazováním nesprávnosti (nespravedlnosti) příslušného úsudku (soudního rozhodnutí)
B/ bez argumentace, hanobením příslušného úsudku (např. „to je nesmysl!“)
C/ bez argumentace, hanobením osoby soudce (např. „on je nekompetentní!“)
V případech „BC“ jde o zlovolné poškozování dobrého jména soudce. Případ „A“ je však zcela v pořádku, přestože i zde může být dobré jméno soudce poškozeno (oprávněně), zejména, pokud na svém prokazatelně nesprávném soudu umíněně trvá. Soudce ovšem může správnost svého soudu obhájit týmž trojím způsobem (ABC). Všechny tři varianty (ABC) se mj. vyskytly nebo vyskytují také v diskusích na naší webové stránce. Čím více se budou diskutující blížit variantě „A“, tím lépe pro všechny zúčastněné...
Bez možnosti zpochybnit úsudek by se lidé nikdy nevymanili z omylů. Zpochybňování a obhajování úsudků (dle A) je podstatou veškerého smysluplného dialogu...
Karikování (zesměšňování) víry (přesvědčení, úsudku atp.), posvátných obřadů, symbolů, proroků atp., spadá do oboru hulvátského (urážlivého) zpochybňování úsudku dle varianty „BC“, a jedná se tedy evidentně o zlovolné poškozování...
Mezi zesměšňováním a urážením není žádný rozdíl. Motivem je zde vždy snaha povyšovat se nad druhé (zesměšňované). Nemůže-li blb nad jiné vyniknout, může je alespoň ponižovat (poškozovat) a tím si vytvořit iluzi, že je převyšuje...
Vedle zlovolného zesměšňování (urážení) existuje také laskavý humor, jehož předmětem může být i prorok Mohamed, aniž by tím mohli být Muslimové jakkoliv uráženi. K laskavému humoru je však zapotřebí nejen vtipu, ale také ohleduplnosti inteligence. Vámi zmíněné karikatury nejsou laskavé, ale zlovolné a hulvátské (primitivní, neinteligentní, urážlivé)...
Otázka svobody projevu je otázkou vnější svobody samé. Lidé se většinou domnívají, že být zevně svobodný znamená dělat si (mluvit) co chci, bez jakéhokoliv omezení. Jenže, děláme-li si neomezeně, co chceme, dříve či později narazíme na souseda, který si chce rovněž dělat neomezeně, co chce. Takto pojímaná vnější (sociální) svoboda tedy vede nutně ke kolizím, znemožňujícím nekonfliktní soužití, nekonfliktní sociální společenství.
Zkrátka, dělat si neomezeně, co chci, není vnější svobodou, ale naopak omezováním vnější svobody (vzájemným)!
Dělat si neomezeně, co chci, je iluzí vnější svobody, která je ve skutečnosti omezováním vnější svobody (konkurencí svobody, vedoucí ke vzájemnému omezování, útlaku, terorizování, ponižování atp.). Můžeme tedy konstatovat:
Omezování vnější svobody není vnější svoboda, ale zvůle, či libovůle = možnost dělat si neomezeně, co chceme
Tím je nastolena otázka: Jaký je rozdíl mezi vnější (sociální) svobodou a zvůlí (resp. libovůlí)?
Jisté je, že pravá vnější svoboda (na rozdíl od zvůle a libovůle) vnější svobodu neomezuje, nekonkuruje svobodě jiných, jak tvrdí Robespiere („svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“). Jen v jednom má Robespiera pravdu: Vnější svoboda je omezená! Otázkou ovšem je: Čím může být vnější svoboda omezená (vymezená, ohraničená)?
Víme již, že pokud je omezovaná vnější svobodou druhých, pak ve skutečnosti není omezovaná svobodou druhých, ale jejich zvůlí či libovůlí.
Libovůle a zvůle = neomezená (nekonečná) a omezující vnější volnost
Vnější svoboda = omezená (konečná) a neomezující vnější volnost
Aporie Zénóna z Eleje mj. nadevší pochybnost dokazují (tzv. negativním důkazem), že „nekonečné“ není reálné. Má-li být tedy svoboda reálná, musí být konečná (ohraničená, omezená), nikoli nekonečná (neohraničená, neomezená). Možností reálné svobody je tak jednoznačně vymezená volnost (světlost nitra) konečného prostoru. V případě vnější (sociální) svobody je tato konečná prostorová volnost vymezena TSO, konkrétně pravidly jeho politické sféry (rovnosti) a právem veta v samosprávní obci. Pravidla TSO však přímo nevymezují vnější sociální svobodu, ale usilují pouze o to, aby v TSO nebyl nikdo poškozován (fyzicky, morálně ani mravně). To proto, že reálnou sociální svobodu (její neomezování) nelze zaručit nijakými zákony či pravidly. Lze ji chránit pouze nepřímo, pravidly, která v případě poškození, zaručují neprodlenou náhradu způsobené škody. I přes neprodleně zaručenou náhradu škody by však příliš časté (resp. neustálé) poškozování fakticky vnější svobodu neumožňovalo. Proto vnější (sociální) svoboda není v TSO přístupná nezpůsobilým (nedospělým, hulvátům, dravcům, recidivistům atp.). Teprve za těchto podmínek má pro vnější svobodu neprodlená náhrada škody smysl, ač sama (náhrada škody) vnější svobodu nepředstavuje, ani ji nijak nevymezuje a tedy neodpovídá na výše položenou otázku: Čím může být vnější svoboda omezená (vymezená, ohraničená)?
Nutnost neprodleně nahradit způsobenou škodu podněcuje k ohleduplnosti:
Vnější (sociální) svoboda musí být omezena (ohraničena) vlastní vnitřní svobodou (svobodomyslností), vlastní svobodnou vůlí, projevující se zevně jako vlastní ohleduplnost, nikoli iluzí cizí sociální svobody (cizí zvůlí, či libovůlí)!
Hranice vnější sociální svobody je tedy duševně-duchovní (materialistickým světovým názorem nevymezitelná). Jako taková je tak jemná, že ji lze snadno překročit. Stane-li se tak nechtěně, koriguje toto nedopatření náhrada škody. Stane-li se tak úmyslně, koriguje tuto zvůli (resp. libovůli) nejen náhrada škody, ale také ztráta občanských práv (vnější svobody).
Zkrátka, vnější svoboda je jen pro vnitřně svobodné (svobodomyslné, tj. mj. schopné ohleduplnosti)!...
-zmp-
zákonodárné sbory (Kritik, 04. 06. 2008 10:24)
Dobrý den, píšete o horní trojčlennosti tvořené třemi zákonodárnými sbory. Mám dojem, že tato formulace je až odstrašující právě dnes, kdy už jeden zákonodárný je plný darmožroutů a zastupitelů, kteří nezastupují voliče! Dnes budí hrůzu už jeden parlament a Vy chcete dokonce tři! Neodsuzujete tím TSO a priori k nepřijatelnosti? Mnoho lidí odmítá parlament jeden. Natož tři! TSO nabízí jinou alternativu ke dnešnímu stavu, kdy není z koho volit. I kdyby člověk chtěl, tak prostě nenajde nikoho, komu by tam nahoře mohl věřit a zvolit si ho.
Navrhujete-li, aby TSO dala občanům veškeré pravomoci, pak bych se chtěl zeptat, jak řešit to, aby si občané bezhlavě třeba nerozhodli, že bude chléb za korunu, litr mléka za dvě, brambory za padesátník... atp. Občané si odhlasují vše, co jim bude vyhovovat, ale bude to nereálné (třeba nízké ceny potravin atp.) a celý systém se zhroutí! Náklady budou vyšší než příjmy. Ne všichni přeci rozumí ekonomice, ale budou-li všichni mluvit do všeho, pak může taková obec se systémem TSO zkrachovat!
S lítostí k pousmání: Víte, jak se pozná slušný člověk? Ne? Je bitý za každého režimu!
Odpověď Kritikovi (zákonodárné sbory):
Pojem „tři zákonodárné sbory“ není nejlepší. Byl použit proto, aby si lidé mohli udělat zhruba představu, čím se horní trojnost bude asi zabývat. Na pojmu však nesejde. Napadne-li někoho lepší výraz, rádi ho použijeme. Pojmy „zákon“ a „zákonodárce“ jsou v tom ovšem nevině. Byly jen zprofanovány totalitními režimy podobně, jako byl komunisty zprofanován jinak krásný pojem „soudruh“ (přítel)...
V případě TSO je si třeba všimnout (viz Programové prohlášení TSO), že ve třech „zákonodárných“ sborech nejsou „zástupci lidu“, kteří zastupují své voliče při rozhodování tak že jim vládnou, ale pouze jacísi „vyslanci“, kteří jsou svými voliči (občany) pověřováni vždy jen k vykonání konkrétního „zákonodárného“ úkonu, takže svého pověření nemohou nijak mocensky zneužít. Pokud by příslušný úkon nevykonali řádně (podle pověření), bude neplatný a občané vyšlou jiného „vyslance“. Neřádného „vyslance“ pak postaví před občanský soud...
Vaše obava, že plnoprávní a plnomocní občané si odhlasují vše, co jim bude vyhovovat, je dána desorientací následkem totalitní propagandy, skandalizující jako „populismus“ to, co občanům vyhovuje a chválící jako tzv. „nepopulární opatření“ to, co občanům nevyhovuje. Jenže, jak pravíte, mnoho lidí odmítá parlament. Proč asi? Právě proto, že hlasuje pro (uzákoňuje) to, co občanům nevyhovuje! TSO je tu naopak od toho, aby se vždy odhlasovalo jen to, co občanům vyhovuje...
Vaše obavy, že občanům bude vyhovovat něco katastrofického, jsou rovněž dány desorientací následkem totalitní propagandy. Přece nevěříte, že jako řadový občan žádáte nereálné a jakmile Vás spoluobčané zvolí za svého „zástupce“, v tu ránu (čáry máry fuk) budete žádat jen reálné. Občané v TSO se přirozeně mohou mýlit stejně, jako „zástupci lidu“ v totalitách. V TSO však doplatí jen na své vlastní omyly (takže se z nich mohou poučit), zatímco v totalitách doplácejí na cizí omyly. „Zástupci lidu“ ovšem na své totalitní omyly nedoplácejí, ale naopak za ně dostávají tučné „odškodné“ (takže se z nich nemohou poučit). Tzn., že v TSO se občané mohou dopouštět chyb jen omylem, zatímco v totalitách se „zástupci lidu“ mohou dopouštět „chyb“ i záměrně...
V případech které uvádíte (nízké ceny potravin) se ovšem občané (v TSO) mýlit nemohou. V TSO jsou nezbytné potraviny součástí ZŽP, které (viz Programové prohlášení TSO) nejsou dostupné za abstraktní protihodnotu v podobě peněz (které si „někdo“ může libovolně tisknout), ale za reálnou protihodnotu v podobě ZPP (kterou si nikdo nemůže stanovit libovolně). V daném případě je tomu v TSO jako u zahrádkářů. Pokud nepracují (ZPP), potud nic nesklidí (ZŽP). Pokud chtějí sklízet (ZŽP) potud musí pracovat (ZPP). V TSO tedy záleží jen na realitě samé, nikoli na libovolném hlasování, ani na libovolném tisku bankovek...
Na základě uvedeného pak můžeme na Vaši námitku: „ne všichni přeci rozumí ekonomice“ odpovědět:
Téměř žádný zahrádkář nerozumí ekonomice a přece z vlastní viny nikdy nekrachuje. Naproti tomu „odborní ekonomové“ (ať už jako „zástupci lidu“, či jako jejich „poradci“) již způsobili (a ještě způsobí) nejednu sociální katastrofu (hospodářskou krizi, státní bankrot, hladomor, válku aj. „odbornosti“)...
Vaše anekdota („slušný člověk je pronásledován za každého režimu“) není zcela přesná:
Slušný člověk je pronásledován za každého totalitního režimu (v TSO nijaké pronásledování není možné trvale, ani bez náhrady škody). TSO je totiž jen pro slušné lidi. Neslušní jsou v TSO nesvobodní...
-zmp-
záměrné bránění vzniku (Kritik, 06. 06. 2008 08:28)
Ještě mne napadlo, že při vzniku systému TSO může působit skupina, která naoko bude dělat pro vznik TSO, ale ve skutečnosti bude chtít záměrně zevnitř takovou obec či systém rozložit. Může chtít právě udělat nějaké systémové změny, které by však v důsledku přivedly TSO ke krachu nebo do problémů, které by odradily ostatní lidi od TSO. Ale takových míst, kde může TSO narazit je asi spousta a to i bez záměrného rozvracení. Je to totiž neznámý systém, jeho zaběhnutí a vychytání nedostatků může trvat dlouho. A i ta doba pilování systému může znechutit řadu občanů a budou se chtít vrátit k původnímu kapitalismu a nebo socialismu. Ne každý je vytrvalý.
Odpověď Kritikovi (záměrné bránění vzniku):
Totalitní režimy, využívající přirozenosti lidského egoismu, vychovávají nadbytek duší otrockých, nevěrných, zlomyslných, nezodpovědných, úplatných atp. Ty pak neváhají využít k rozvratu všeho, co by je mohlo ohrozit. Jako si v životě musíme dávat pozor s kým se stýkáme, tak si také musíme dávat pozor s kým chceme zakládat TSO, a komu, po založení TSO, svěříme plnoprávní občanství. Chyby jichž se dopustíme bez záludnosti, nemohou TSO ohrozit. Jakmile je však TSO jednou ustaveno, nelze ho zevnitř snadno rozvrátit, neboť je spolehlivě chráněno právem veta.
Protože jsou lidé v TSO svobodní, nelze jednotlivcům bránit v odpadnutí k některé z totalit, kam budou lákáni např. možností sociálního ovládání či vykořisťování jiných. Protože vedle TSO budou nadále existovat i totality, budou moci lidé přecházet z jednoho systému do druhého. Tak se bude postupně oddělovat „zrno od plev“. Vlivem vynalézavosti svobodného zrna však TSO nečeká jen vychytávání nedostatků, ale také dynamický vývoj k vyšší dokonalosti sociálního systému (TSO), svobodných lidí v něm, industrializace atp. Naproti tomu úpadkový vývoj (smýšlení) v totalitách se bude postupně projevovat nejen v podobě sociálních katastrof, ale až do lidských těl (tento proces genetické degenerace už započal).
Z hlediska karmy bude lépe nesvobodnému (pod poručníkem) v TSO než nejúspěšnějšímu v totalitě...
-zmp-
ohleduplnost, láska (Rosťa, 09. 06. 2008 08:31)
Docela mne překvapila Vaše odpověď. A to ve dvou rovinách: 1. zákonodárné 2. duchovní
Píšete: „…reálnou sociální svobodu (její neomezování) nelze zaručit nijakými zákony či pravidly. Lze ji chránit pouze nepřímo, pravidly, která v případě poškození, zaručují neprodlenou náhradu způsobené škody...“
Až nyní jsem postřehl, že v Programovém prohlášení není nijak zaručena svoboda člověka!
Přes výše uvedené se ptám: Není to přesto chyba? Svobodu obecně zmiňujete jako požadavek v I. Části bod D. Ale nedefinujete ji a ani nijak dál ji neřešíte!
Také uvádíte v horní trojčlennosti v pracovní náplni kulturní sféry… že bude „výchova ke svobodě“. Ale neříkáte, v čem spočívá výchova ke svobodě! V TSO svobodu negarantujete. To mi nyní připadá jako velmi problematické! Žijeme v době, kdy se slovo-pojem: „lidské svobody“ skloňují ve všech pádech a všude je všichni garantují.
Jestliže se TSO dotýká lidské svobody jen okrajově, mohl by to pro řadu lidí být problém.
Jestliže jde v Programového prohlášení o vizi nového sociálního systému, tak mi tam chybí určitá legislativa.
Vím, že píšete, že zákonů bude minimum (náhrada způsobené škody, právo veta občana v obci…)
Ale i těch pár základních mi tam chybí jaksi uspořádaně v nějakém BODU XY jako třeba - Legislativa.
Dále píšete, že: „…Nutnost neprodleně nahradit způsobenou škodu podněcuje k ohleduplnosti: Vnější (sociální) svoboda musí být omezena (ohraničena) vlastní vnitřní svobodou (svobodomyslností), vlastní svobodnou vůlí, projevující se zevně jako vlastní ohleduplnost, nikoli iluzí cizí sociální svobody (cizí zvůlí, či libovůlí)! Hranice vnější sociální svobody je tedy duševně-duchovní (materialistickým světovým názorem nevymezitelná)… vnější svoboda je jen pro vnitřně svobodné (svobodomyslné, tj. mj. schopné ohleduplnosti)!...“
Tímto se dotýkáte duchovních věcí a tak mi nahráváte, proto se ptám: Kde máte lásku? Což může být nějaký spravedlivý a pravdivý sociální model bez lásky? Láska je duchovní hodnota. Stejně jako svoboda. Jak souvisí svoboda a láska? Kde ve Vašem systému TSO je láska?
Nebo je tomu obdobně jako se svobodou (kdy TSO je hodně o svobodě, ale nezdůrazňujete ji): míníte tím lásku, ale nepadne o ní ani slovo?
Tak to by byla chyba! Opět si nyní uvědomuji, že v Programovém prohlášení není ani jediné slovo „láska“!
Zmiňujete náhradu škody, ohleduplnost…, píšete o rovině duševně-duchovní…ale o lásce nic. Myslím si, že máte-li v sobě lásku, tak nepotřebujete zákony. Milujete. Láska je pohnutkou jednání a to i bez zákonů.
Co vy míníte tím: hranice vnější svobody je duševně-duchovní (míníte tím lásku?)… nevymezitelná materialistickým názorem. Láska se vymyká materialismu. Ano? Tak je to míněno?
Na druhé straně zde ale je rozpor: Byť je láska duševně-duchovní jev, ale je-li láska součástí tohoto světa, musí být přeci nějak vymezitelná či uchopitelná mat. názorem z tohoto světa. Míníme-li tady Vy i já to stejné – lásku: Proč ji nelze vymezit mat. názorem?
Děkuji za odpověď.
Odpověď Rosťovi (ohleduplnost, láska):
Jak správně říkáte „slovo-pojem: „lidské svobody“ skloňují všude ve všech pádech a všichni ji garantují“, nikde však reálné svobody není. Lidé, kteří přesto věří že jsou svobodní, jsou buď svévolní nebo prostě naletěli svévolníkům, kteří jim namluvili Robespierovské, Engelsovské či jiné pseudo-definice svobody, vedoucí k rezignaci na svobodu, ve prospěch nesvobody.
V odpovědi Radkovi (konflikty obcí) jsme uvedli, že s TSO se to má jako s hrou v šachy. Zde přece nemá nijaký smysl předepisovat všechny tahy, které hra v šachy umožňuje a zakazovat tahy, které neumožňuje (takové nesmyslné úsilí vyvíjí pouze současné legislativy totalitních režimů). Zde má smysl dát co nejjednodušší pravidla hry, která hráčům umožní svobodnou volbu. Zda této možnosti svobody hráči skutečně využijí, to ovšem pravidla hry zaručit nemohou. Tak ani TSO nemůže svobodu zaručit, ale pouze umožnit. Reálnou svobodu musí do TSO vnést svobodomyslní lidé. A jako v pravidlech hry v šachy není třeba deklarovat možnost svobodné hry, tak ani Programové prohlášení TSO nemusí mít „plnou hubu zaručovaných svobod“, jako je tomu v propagandě totality. Z týchž důvodů v Programovém prohlášení TSO svobodu ani nedefinujeme, neboť definice svobody není součástí uspořádání sociálního organismu, ale svobodným produktem jeho kultury. Proto definici svobody nikomu nijak nevnucujeme, ale jsme připraveni i ji předložit k diskusi, jakmile o ni kdokoliv projeví zájem. K tomu také záhy došlo v odpovědi Janovi (Demokracie, svoboda a sociální jistoty). Tato definice navíc prošla (výslovně či nepřímo) nekompromisním oponentním řízením v pokračujících diskusích (Daniel, Helena, Honza, Jan, Karel, Karla, Kritik, Leoš, Mark, Mirek, Nora, Petr, Radek, ria, Robin, Rosťa, Standa aj.)...
Obdobně jako s garancí a definicí svobody je tomu s výchovou ke svobodě, o níž je řeč zejména v diskusích s Helenou...
Zkrátka, TSO se netýká svobody jen okrajově, ale je jejím jediným sociálním nástrojem, který se zabývá tím, jak svobodu umožnit svobodomyslným, nikoli tím, jak svobodu jalově slibovat otrockým duším, či objektivně utlačovaným...
Naše Programové prohlášení TSO je sociální metodikou, která ukazuje, že je možné také něco jiného než jen chaotická totalita. Metodika však nemůže a nesmí nikomu nic předepisovat. Bude-li TSO skutečně založen, mají výhradní právo na formování jeho trojí „legislativy“ (politické, kulturní a ekonomické) pouze a jen plnoprávní občané, kteří jsou ve všech třech sférách TSO reálně činní...
Tak jako reálnou sociální svobodu a individuální svobodomyslnost (vč. výchovy ke svobodě) může vnést do TSO jen plnoprávný občan, jen tak může být do TSO vnesena i láska. Skutečně milovat může jen živý člověk, nikoli sociální organismus, byť sebespravedlnější a sebedokonalejší...
Láska souvisí se svobodou tak, že v pravdě jen vnitřně svobodný (svobodomyslný) člověk může milovat pravou láskou. Jako nejčastější příklad pravé lásky bývá uváděna tzv. „mateřská láska“. Jenže matky mají ke svým dětem zpravidla vlastnický vztah (považují své děti za svůj majetek). V takovém případě se nejedná o lásku, ale o pouhé lpění, jakým je např. „láska“ k penězům, obžerství atp.
Pokud je láska pravá, pak ji lze zevně projevit (obětí) jen potud, pokud jsme v daném případě zevně (sociálně) svobodní. Pokud jsme připoutáni k žernovu, sotva můžeme pomoci např. chorému.
Zkrátka: Není lásky bez svobody!
TSO tedy umožňuje svobodu, která pak umožňuje lásku. Ani v TSO však lásku nelze nikomu nijak vnucovat (např. legislativně). Milovat lze jen svobodně:
„Dáváte-li se vést duchem (vlastním, svobodným) nejste pod zákonem!“ (Pavel: Galtským 5, 18)
Obecně platí: Čím více milujeme, tím méně o lásce mluvíme:
„Miluji-li tě, co je ti po tom?“ (J.W.Goethe: „Viléma Maistera léta učednická“)
Také o svobodě mluví nejvíce nesvobodní (otroci i otrokáři). To není chyba, to je realita.
Zcela správně říkáte, že „že máte-li v sobě lásku, tak nepotřebujete zákony. Milujete. Láska je pohnutkou jednání a to i bez zákonů.“ Proč Vám tedy láska chybí v zákonech (systému, metodice, legislativě atp.) TSO?...
Jsou-li hranice vnější svobody vymezeny z venčí (jinou osobou), např. zvůlí („svobodou“ jiného), zákonem („nutností“), či fyzickou překážkou (hradbou, plotem, příkopem atp.), tu se již nejedná o svobodu, ale o nesvobodu (omezování svobody). Tyto vnější hranice svobody jsou z tohoto materialistického světa (včetně mat. názoru, poznání).(Viz.:Odpověď Noře - jak ověřit správnost soudu)
Jsou-li hranice vnější svobody vymezeny z našeho vlastního nitra (naší vlastní ohleduplně svobodnou vůlí), tu již nejde o omezování svobody, ale o svobodnou oběť lásky. Tyto vnitřní hranice svobody nejsou z tohoto světa hmoty, ale ze světa duševně-duchovního:
„Mé království není z tohoto světa!“ (Jan: 18, 36)
-zmp-
ničení potravin (Jan, 08. 06. 2008 09:29)
Zase tu máme podezřele pokřivenou tvář ještě podivuhodnějšího současného režimu (kapitalismu…?), který nám tu vládne.
Zpráva: „Zemědělci vylévají mléko do kanálů, nebo ho dávají na zkrmení nebo jako hnojivo na pole!“
Cílem ničení této potraviny prý je takto bojkotovat dodávky mléka do mlékáren s cílem zvýšit výkupní ceny mléka.
Zemědělci prodávají mléko mlékárnám za režijní cenu (kvůli nízkým výkupním cenám mlékáren).
Tak ho raději vylívají. Chápu je, oni nemají jiné řešení. Co mají s tím mlékem dělat?
Mlékárny se pro změnu hájí tím, že jsou v tom nevině, že hlavní drtič cen jsou potravinové řetězce.
Řetězce údajně zvažují další postup a zvyšují nákupní ceny. To se však prý promítne do zvýšení cen potravin…
Je to hrozná neúcta k lidské práci. Vzpomínám si, jak jsme ve škole jen nevěřícně jako děti naslouchali učitelům, kteří nám vykládali, jak ti zlí kapitalisté nechali hladovat a umírat dělníky, děti…, ale raději vysypaly nadbytek potravin, zboží do moře nebo to spálili, jen aby neklesly ceny. Raději zničit potraviny, jen je nedat lidem! Odmyslíme-li si, že to byla také propaganda socialismu, tak to byla také i pravda! Ač to byla propaganda, tak si vzpomínám, jak se tehdy křehká dětská dušička otřásala a nechápala tuto zvrhlost pana továrníka! Ten zlý nechal o hladu děti!
Odpověď Janovi (ničení potravin I.):
Zatímco zemědělec se brání odírání zpracovatelem (např. mlékárnou) nízkými výkupními cenami, zpracovatelé se svévolným cenám potravinových řetězců vůbec nebrání, ale pouze se na ně vymlouvají. Co zpracovateli brání, aby své výrobky prodával za přiměřené ceny sám, jak to dělával např. Baťa? Naprosto nic! Tzn., že se tu jedná o komplot (zpracovatelů s prodejci).
Také zemědělec by mohl svou produkci prodávat sám, kdyby ho neodíral zpracovatel (kdyby měl na příslušnou investici) a kdyby mu v tom nebránil hygienik. Zatímco zpracovatel naplňuje hygienické normy investicemi vydřenými ze zemědělce, zemědělec na takové investice zpravidla nemá. Co vydře z přírody (nerostné, rostlinné, zvířecí i lidské) o to je odřen zpracovatelem. Tzn., že se tu nejedná o komplot (zpracovatelů a zemědělců), ale o okrádání (zemědělců zpracovateli)...
Ne vše, co říká jedna ideologie je nutně nepravdou, jak tvrdí opačná ideologie. Ne vše, co říká ďábel je nepravdou, jak tvrdí satan, ne vše, co říká satan je nepravdou, jak tvrdí ďábel. Plnou pravdu nenalezneme hledáním tam či tam (lítáním od čerta k ďáblu), ale někde uprostřed mezi nimi...
-zmp-
ničení potravin II. (Jan, 08. 06. 2008 09:36)
A ejhle, máme to tady! To od čeho v roku 1948 občané utekli k socialismu, tak to máme zase zpátky.
Skutečně nevidím kvalitativní rozdíl mezi kapitalismem nyní a před jedním stoletím. V čem pokročil kapitalismus nebo snad stát či systém vládnutí? Je to stejně hnusné a zločinné, jako to bylo v 19. století. Jenom snad už nestřílejí do dělníků.
Někde umírají děti hladem a tady jídlo ničí a lijí do kanálu! Kde to jsem?
Pardon, možná se ale tento kapitalismus vyvíjí: V důmyslnějším, nenápadnější a sofistikovanějším umění státu ovládat lidi, manipulovat s nimi, podsouvat jim své myšlenky, které naivní či nepoučitelně důvěřiví lidé přijmou za své!
I demonstrující odboráři, kteří by snad dokázali změnit systém hovoří o tom, že oni nechtějí bourat systém! Jen ho zlepšit!
Skutečně by mne zajímalo jak by ho chtěli zlepšit? Když za 100 – 200 let zlepšování kapitalismu nejsme-li na tom hůř, tak jsme stále na stejném místě, snad jen ještě jsme dokonaleji a podleji manipulováni státem do chaosu, ještě více jsme ukolébáváni do spánku a nevědomosti, že vše je vše správně, že bude líp…
Však i Vy naznačujete, že se ty totality točí stále dokola (ekonomická, politická, kulturní- nacionální), jak vymřou pamětníci totality předchozí, aby to nebylo tak nápadné!
Je snad už evidentní, že ty ceny jsou uměle dělané a držené na úkor občanů. Potravin je dost a byly by levné, ale někomu to nevyhovuje! Co dělá vláda, co dělají všichni? Proč se toto okamžitě zásadně neřeší?
Nyní vylévají mléko, za chvíli budou vyhazovat brambory, vybíjet prasata…
Co s tím? TSO je zatím ještě málo známý. Může být nějaká přechodová fáze mezi těmito totalitními režimy a TSO? Jak by toto bylo v TSO?
Jako kdybyste tušili problémy - v „Programovém prohlášení“ jste napsali:
Namísto otrocké mzdy musí být zaveden podíl na nákladech výroby včetně investic (režie) a tržním zhodnocení zboží (podíl na bratrské spolupráci). Tzn., že tržní zhodnocení si nepřivlastní překupník, ale může mít na něm zase jen zákonný podíl.
Podílí-li se podílník např. také na investicích, pak je také spolumajitelem příslušné investice v míře svého podílu.
Má-li mít překupník tzv. zákonný podíl, potom musí být nějaký úřad-orgán, který toto bude v TSO sledovat?
Potravinový řetězec něco prodává levně tady, ale jinde to prodá draho.. Takže ze zisku se musí určit nějaká přiměřená část, kolik kdo dostane. Máte představu, kolik je přiměřený podíl? A jak do toho budou moci mluvit občané – skrze nějaký úřad? Třeba dnes existuje sdružení ochrany spotřebitelů. Ale to má pramalý vliv na tvorbu cen. S nimi se nikdo nebaví o tvorbě cen či podílu na zisku.
Není to i otázka plánování? Zrušili se tzv. pětiletky. Jeden rok je pak nadbytek zdravotních sester, jiný rok zase nedostatek lékařů… Jeden rok dle statistiky vymíráme a honem honem se ruší a rozprodávají za babku školky, školy, druhý rok je tu baby boom a školy a školky chybí a kraje chtějí investovat miliony do přestaveb a staveb nových. Je to kocourkov. Všichni nahoře se tváří jako odborníci, ale jaká je skutečnost? Hrůza a děs. V čem a jak dál bude vyrůstat mladá generace?
Připadá mi to jako jeden velký kšeft, kde vládě nejde o občany, ale o její bydlo.
Odpověď Janovi (ničení potravin II.):
Do dělníků zatím nestřílejí tady, ale tam (v Afghánistánu, Iráku, Jugoslávii, Čečensku, Africe, jižní Americe atp.)...
Ať už by bylo zlepšení systému odboráři kosmetické nebo zásadní, vždy by byl jejich systém totalitní...
Jako není možná přechodová fáze mezi chaosem a řádem, tak není možná přechodová fáze mezi totalitou a TSO. Neboť co není chaosem (totalitou) to je řádem (TSO) a co není řádem, to je chaosem. Mezi tím nic nenalezneme...
V TSO není vyhazování potravin možné ani v rámci ZŽP, ani nad rámec ZŽP. ZŽP jsou kryté ZPP občanů (a lidí pod jejich poručnictvím). O obojím (ZŽP i ZPP) rozhodují samotní plnoprávní občané, kteří přece nebudou pracovat kvůli vyhazování. Nad rámec ZŽP pak občané žádnému výrobci nedovolí drancovat přírodní zdroje kvůli vyhazování. Přesto vzniklé přebytky nechť jsou dány potřebným (o tom však nerozhodujeme my, ale občané v TSO)...
Podílnictví na nákladech (vč. investic) a zhodnocení produkce stanovuje v TSO politická sféra. Na konkrétních mírách (%) podílů se musí dohodnout podílníci v konkrétní hospodářské organizaci (pokud se nedohodnou, nemohou společně hospodařit). Hospodářská sféra může stanovit jen mantinely (%), jako max. možné rozdíly mezi řadovými, organizačními a vedoucími podílníky a rozdíly mezi výrobcem a prodejcem. O případných rozdílech v metodice zabezpečování ZŽP a produkce nad rámec ZŽP rozhodne opět politická sféra (zákon). Dohled na dodržování těchto ustanovení je plně v rukou každého občana, buď jako možného občanského žalobce, nebo jako možného občanského soudce. Žádný specifický orgán tu (v TSO) není zapotřebí. Všude do toho mluví podílníci v principu přímo (nikoli skrze nějaký úřad)...
Případný konflikt mezi nabídkou a poptávkou (producentem a spotřebitelem) není v případě ZŽP téměř možný (hodnota ZŽP = hodnota ZPP), nad rámec ZŽP je případně řešen občanským soudem. Sdružení ochrany spotřebitelů, či jiných iniciativ, není v TSO zapotřebí...
Neplánovat v ekonomice znamená nesoulad mezi nabídkou a poptávkou (nedostatečná výroba či zbytečná nadvýroba). Otázkou decentrálního plánování jsme se zabývali v odpovědi Standovi (Spolupodílnictví)...
Přípustné je ovšem jen plánovaní produkce zboží, nikoli produkce lidí (porodnost) či naprogramovaných lidí (zdravotních sester, lékařů, komediantů atp.). Školy, školky aj. obecní zařízení jsou v TSO financovány ZPP a nejsou tedy závislé na ekonomických ukazatelích (počtu žáků atp.). Školství pak nesmí člověka naprogramovat (specializovat), ale musí rozvíjet jeho vrozené schopnosti. S těmi pak bude moci kdykoliv změnit svobodně profesi (dle vlastního zájmu, společenské potřeby atp.) a bude také schopen rychlého zapracování do nové profese. Profesní klany zaniknou, neboť v TSO nelze na nikom parazitovat...
-zmp-
Komentáře
Přehled komentářů
I precisely wished to say thanks again. I do not know the things that I would've taken care of in the absence of the type of recommendations documented by you about such a topic. It truly was the frightening crisis in my view, nevertheless discovering the very expert approach you resolved it made me to jump over delight. I am just thankful for your support and as well , wish you are aware of a powerful job you are putting in training people today using a blog. I am sure you have never got to know any of us.
Test, just a XRumer 23 StrongAI test.
(stockpharmacia, 29. 6. 2024 23:18)