Obnovené fórum

Nedostatek přesných informací (Standa, 05. 11. 2007 22:19)

Připadá mi pro rozhodování jako nejdůležitější, aby byl dostatek přesných informací. Vím, že něčemu porozumí jen odborná veřejnost.

A jsou tady i některé informace utajované a informace přísně tajné, které se týkají obrany státu a ty se bohužel asi nemohou k laikům a občanům dostat.

Takže nakonec laici a občané vlastně ani nesmějí všechny zásadní informace ani dostat. No je to s těmi informacemi také pěkně zamotané.
Ale samozřejmě, že v prvé řadě jde o to, KDO smí rozhodnout, zda občané či jejich zastupitelé. A jestli občané v referendu, tak jste tuto debatu ještě vyostřili tím: Pouze v místních referendech nebo celorepublikovém? Kolik obcí byste považovali za dostatečné pro odmítnutí stavby? A v dané obci by jako odmítnutí měla být nadpoloviční většina, nebo dvou třetinová většina? Ze všech občanů dané obce nebo ze zúčastněných? To jsou dosti podstatné věci.

Věřil bych lidem obecně, trochu bych se bál svěřit občanům moc do obcí. Nevím, nerozumím tomu až tak. Myslím si, že když se lidem dají korektní a přesné informace, rozhodnou se správně. Proč ale vláda lidem tyto informace nedává?
Lze snad za kvalitní informace považovat hysterickou kampaň plnou urážek na adresu odpůrců radaru v podání marketinkového specialisty firmy American Tobacco Company pana Tomáše Klvani? Odpůrci radaru jsou označováni nejrůznějšími –ismy. To nepovažuji za seriozní debatu.
Je tu volání po věcné a konstruktivní diskusi. Ale má snad být základem k této celonárodní diskusi státní úplatek ve výši 1,2 miliardy korun pro vybrané obce v sousedství uvažovaného radaru? A kdy dostanou obdobné peníze i další obce v ostatních zanedbaných regionech? A nebylo by pro vládu levnější uspořádat referendum

Odpověď Standa: Nedostatek přesných informací (nespokojení, 10. 11. 2007 20:14)

Dostatek pravdivých informací je skutečně základním předpokladem správného rozhodování. Chceme-li pak někoho z rozhodování vyloučit, můžeme argumentovat jeho neinformovaností. Pak se ovšem musíme nějak vypořádat s námitkou, proč vlastně není informován. Pokládáme-li se za informované, co nám brání v tom, abychom informovali ostatní? Naše odbornost a jejich neodbornost? Což odbornost a neodbornost není tímtéž jako informovanost a neinformovanost? Z věci je zřejmé, že  tzv. odborná veřejnost nemůže neinformování ostatních zdůvodňovat jejich neinformovaností (neodborností). Jak tedy za daných okolností neinformování zdůvodnit?

Zde je vítaným důvodem tzv. „nutnost utajení“. Představme si např., že máme souseda holubáře, který před námi tají technologii svého úspěšného chovu. Zde opravdu nijaké právo na příslušné informace nemáme. To je zcela jeho věc. Jakmile však soused pojme úmysl postavit svůj holubník na našem dvorku, tu již máme právo jeho úmysl rovnou kategoricky odmítnout, nebo žádat informace o jeho důvodech. Jestliže nám soused tvrdí, že to je v našem vlastním zájmu, ale nemůže nás blíže informovat, neboť to souvisí s utajováním jeho úspěšného chovu, tu opět máme právo jeho úmysl kategoricky odmítnout, nebo žádat informace. Nyní ovšem máme právo žádat informace o jeho chovu, neboť svůj chov spojuje s naším dvorkem. Abychom mohli správně posoudit, zda tu taková souvislost skutečně je nebo není, nemůže už před námi utajovat vůbec nic. V opačném případě je namístě otázka: Kam ho pošleme? Na svůj dvorek, nebo jinam? Tak je tomu i s utajovanými informacemi týkajícími se obrany státu! Nemohou-li se k laikům a občanům dostat, proč je otravujeme sdělením, že existují. Představme si, že nás na ulici osloví neznámý člověk s tím, že ví něco, co my vědět nesmíme. Kam ho pošleme? Proč nás otravuje? Vyleze-li z něho, že se tím chce dostat na náš dvorek uděláme nejlépe, když ho přetáhneme klackem. Věci v tomto směru nejsou nijak složité. Pokud po nás nikdo nic nechce, ať si utajuje, co chce. Pokud po nás něco chce, potud je povinen nás informovat o všem, co s námi souvisí.

Žádné tajemství není absolutní. Může-li být do něho zasvěcen soused holubář, mohu být (ba musím být) do něho zasvěcen i já, žádá-li  po mně  umístění jeho holubníku na mém dvorku. Buď toto tajemství poneseme oba, nebo jeho holubník nebude na mém dvorku. Ten jediný, kdo tu o umístění sousedova holubníku na mém dvorku rozhoduje jsem pouze a jen já sám (nikoli můj zástupce, obec, stát, OSN, NATO či sám Pánbů, či jak se který dotěra nazve). Má-li stát sousedův holubník na obecní půdě, pak o tom může rozhodnout pouze obec (nejlépe právem veta, v současných podmínkách alespoň referendem).

Radar ovšem není holubník, radar ovlivňuje široké okolí, které zahrnuje více obcí. V takovém případě nechť o jeho umístění v dané lokalitě rozhodnou obce, kterých se to týká (nejlépe právem veta zástupců obcí, kteří byli svými občany pověření ke konkrétnímu stanovisku, v současných podmínkách alespoň referendem občanů všech zainteresovaných obcí). Jako strategická zbraň  však radar ohrožuje svou existencí celý stát, který vystavuje možnosti napadení. V této souvislosti nechť rozhodne celostátní referendum, které ovšem bude rozhodovat jen o tom, zda radar chceme nebo ne, nikoli o tom, kde bude stát. V takovém případě ovšem mají stejné právo o radaru rozhodnout také bezprostřední sousedé našeho státu (Rakušané, Němci, Poláci, Slováci).

Otázka, jaká většina má v případě referenda rozhodnout, nechť je zodpovězena rovněž referendem (v TSO by věc vyřídilo jedno právo veta jednotlivého občana, takže by odpadla veškerá ostatní agenda).

Jak je možné věřit lidem obecně a současně se bát svěřit občanům moc do obcí, zejména jsme-li přesvědčeni, že když se lidem dají korektní a přesné informace, rozhodnou se správně.

Rozhodující je zde Vaše otázka: Proč vláda lidem tyto informace nedává?

Pravíte-li, že je tu volání po věcné a konstruktivní diskusi, pak jsou zde koně postaveni za vůz. Ten, kdo se tu má dovolávat věcné diskuse je přece soused holubář, nikoli my! Nedovolává-li se jí, pak se s ním nebudeme bavit, a jeho holubník na našem dvorku nebude. Tak tomu musí být i s radarem. V opačném případě by totiž šlo o teror nebo korupci (soused nám vnutí svoji vůli násilím nebo nás prostě podplatí).

Stávky (Standa, 20. 11. 2007 17:51)

V tyto dny stávkují za zvýšení mezd lidé ve Francii. Ztráty činí kolem 400 mil Euro.
Stávky v Německu kolem 200 mil Euro…
Podobně bychom mohli pokračovat. To jsou škody, které někde chybí, někdo je snad musí zaplatit? Napadají mě tu dvě řešení: Buď podnikatel, proti kterému pracující stávkují, zdraží výrobky, anebo sníží mzdy = zvýší pracovní výkon za stejný plat. Tedy stávky si paradoxně opět musí zaplatit a odpracovat stávkující!
Snad si někdo nemyslí, že by podnikatelé platili ztráty ze svého.
Právo stávkovat mi vůbec nepřipadá jako nějaké právo. To je nutnost! Je to vcelku zoufalý čin.
Ale když si to spočítám, ptám se: Má smysl stávkovat? Dříve dělníci stávkovali, aby měli vůbec co jíst. Dnes se stávkuje, aby stávkující měli vyšší životní úroveň. Už nejde o holý život jako dříve.

Budou stávky i TSO? Jaké nástroje obrany dělníků budou v TSO? Případně jak a kdo bude chránit výdobytky pracujících, lidí obecně? Budou odbory, nebo nějaké rady pracujících hájit zájmy pracujících? Např. životní minimum, pracovní dobu, ochranu zdraví na pracovišti?
Stávky jsou něčím, co spíše poukazuje na hrubé porušení určitých zásad slušnosti, serioznosti. Protože dohnat lidi až ke stávce, znamená, že tady se děje něco zlé.
Např. aerolinie, aj. Oni si vlastně vezmou jako rukojmí cestující. Jak k tomu přijde takový cestující?
To snad někdy v 19. století skutečně dělníci mohli rozbíjet stroje a dělat ztrátou ve výrobě podnikatelům škody. Ale myslím si, že dnes podnikatelé ze stávek žádné ztráty nemají – tedy mají, ale oni je sotva zaplatí! Hodí to dál, na lidi. Ale chápu, že nějak se lidé ozvat musí!

Odpověď Standovi („stávky“):

Postavíme-li člověka proti člověku, tím, že umožníme aby se jedni stali otrokáři (zaměstnavateli) a druzí otroky (zaměstnanci), pak je jen otázkou času, kdy dojde ke spartakovskému povstání. Takovým povstáním v malém je stávka. Aby stávka nepřerostla v občanskou válku (aby se Spartakovo povstání nešířilo), byla liberálními režimy „legalizována“ jako tzv. „právo na stávku“. Tyto liberální režimy však nedělají nic pro to, aby stávkám předcházely, ale ponechávají na vůli zaměstnavatelů, aby zkoušeli, co všechno jejich zaměstnanci vydrží, než se vzbouří. Snižování mezd již ovšem vyšlo z módy, jako příliš provokativní. Namísto něj je tu přece méně nápadná inflace, „za kterou přece zaměstnavatel nemůže“. Díky ní reálná kupní síla zaměstnanců (kterou si vydobyli poslední stávkou) neustále klesá, jejich mzdy však úměrně k ní nerostou. Naproti tomu zisky zaměstnavatelů díky inflaci neklesají, ale naopak rostou. Inflaci přece vyvolávají oni sami, libovolným zvyšováním cen své produkce, vždy však s odvoláním na inflaci, tj. na zvyšování cen tzv. vstupů do jejich výroby (energií, surovin, strojů, komponentů atp.). Zaměstnancům je tím fakticky neustále snižována mzda (kupní síla), takže by museli neustále stávkovat za její zvyšování, aby si kupní sílu uchovali na stálé úrovni. Protože to není možné, stávkují až se jejich kupní síla (mzda) sníží výrazněji. Rozdíl mezi „výchozí kupní silou“ a „sníženou kupní silou“, je faktický dlouhodobě narůstající zisk zaměstnavatelů, dosažený „snižováním mezd“ oklikou přes inflaci. Ač tyto inflační zisky mnohonásobně převyšují ztráty z občasných stávek, vykutálení zaměstnavatelé naříkají a obviňují stávkující, že zapříčiňují ztráty, které se budou muset nahradit zvýšením cen, což vyvolá inflaci.

Tak udělali z bouřlivého Spartaka hlupáka, což je mistrovským kouskem tzv. „liberalismu“...

V TSO není ke stávce (či jiné sociální bouři) nijakého důvodu, neboť je tu veškerá výkonná moc v rukou občanů v obci.

TSO zcela vylučuje „trh s otroky“ (dnes zvaný „trh práce“) a „otrocké postavení zaměstnance vůči zaměstnavateli“ (dnes zvané „pracovní úvazek za sjednanou mzdu“).

V TSO, není zaměstnavatelů a zaměstnanců, ale jsou tu pouze podílníci (na produkci, investicích, nákladech, prostě na všem), každý podle míry svého přínosu podniku a každý v jiné funkci (např. ve vedoucí funkci). Blíže v odpovědi Janovi („otrocká mzda“).

V TSO podílníci spolurozhodují o dění ve svém „podniku“ i o pracovních podmínkách v něm, takže k ochraně svých práv nijaké odbory nepotřebují (s předáky odborů se to má stejně jako s tzv. „zástupci lidu“. V USA byly svého času odbory dokonce v rukou mafie).

V TSO jsou ZŽP odděleny od ostatního tržního zboží a jejich ceny nemá smysl měnit, neboť jsou vázány na základní pracovní povinnost (viz odpověď Vikimu „zdražování“). Tak se nikdo nemusí obávat o lidsky důstojnou existenci, přijde-li nějak (např. bankrotem) o svůj podíl na podniku, v němž pracoval nad míru základní pracovaní povinnosti (zabezpečující ZŽP).

V TSO pronajímá pozemky podnikatelům samosprávní obec, v níž vládnou občané (právem veta). Obec (občané) tedy může v krajním případě od pronájmu kdykoliv odstoupit, prohřeší-li se podnikatel proti zákonitostem TSO, např. proti lidské důstojnosti (pokud by se chtěl k ostatním podílníkům chovat jako ke svým zaměstnancům, tj. jako k otrokům a podílníci ho nedokázali sami usměrnit)...

Ještě ke stávce (Standa, 20. 11. 2007 18:43)

Když nyní zemědělci stávkují, tak chtějí dotace!
Hesla však mají: "Nechceme drahé maso z EU".
Ministr zemědělství Gandalovič zase říká zemědělcům: „… není možné…, že budeme s dalšími státy pořádat závody v dotacích. Takové závody ČR nemůže vyhrát."
Víte, tak tomuto trošku nerozumím, proč dotují zemědělce? Stačilo by dotovat třeba nějaké pěstitele obilí na neúrodné půdě, ale proč všechny? A když je tedy dotují, proč jsou západní potraviny tak drahé? Proč sem vůbec vozí drahé potraviny? Jak je můžou vůbec prodat u nás, když jsou naše levnější?
Pak ale nerozumím tomu, když naši zemědělci produkují potraviny levnější – proč se tedy musejí dotovat? Když jsou levnější – tak proč se jejich levnější potraviny prostě nevykupují, ale kupují se dražší (ačkoli jsou dotované??) ze Západu. Proč rovnou neprodávají levnější domácí potraviny? Je to divně zamotané. Připadá mi, že tady se děje něco podezřele divného. Proč dotovat zemědělství? Přeci dříve to nebylo. Sedláci byli bohatí a nikdo je nedotoval. Proč nyní všichni volají po dotacích? Ale věřím tomu, že ti zemědělci i nyní jsou poctiví dřiči, kteří těžce pracují. Ale nějak se jim nedaří.

Odpověď Standovi („ještě ke stávce“):
Je vzácné, slyšet (resp. číst), že si také někdo uvědomuje, že dříve „sedláci byli bohatí a nikdo je nedotoval.“

Tehdy totiž bylo hospodářství založeno především na zemědělství, jež zaměstnávalo cca 80% (i víc) populace. Ceny ostatní produkce se zcela přirozeně odvíjely od cen zemědělské produkce, která byla jaksi „měřítkem hodnot“.

To změnila až tzv. světová hospodářská krize (na Západě) a bolševismus (na Východě). Blíže viz odpověď Janovi („stárnoucí peníze“). Následkem uvedených sociálních katastrof (přičemž netvrdíme, že byly nahodilé, či zákonité) se zemědělská produkce začala ve velkém centralizovat (odnímat půdu mnohosti zkrachovalých sedláků ve prospěch několika „obr-farmářů“ - soukromých, či státních). Začalo to tedy současně v USA a v SSSR a nyní to pokračuje i v Evropě (tedy také u nás). Centralističtí obr-farmáři tlačí ceny své produkce uměle dolů (ztrátu jim hradí spiklenecky státní dotace) a prostřednictvím tzv. „obchodních řetězců“ vytlačují z trhu produkci necentralizovaných „sedláků“ (resp. „zemědělců“), které manipulují zvolna do bankrotu. Produkce sedláků je sice levnější (nemusí se dovážet přes celou zeměkouli), jenže dotované „dumpingové ceny“ obr-farmářů jsou nižší, než nízké výrobní náklady farmářů, které navíc zdražováním vstupů a strojů (vlivem inflace) neustále rostou...

Praví-li ministr zemědělství: „… není možné…, že budeme s dalšími státy pořádat závody v dotacích. Takové závody ČR nemůže vyhrát", pak má nepochybně pravdu. Přesto však se zemědělcům (sedlákům) ve skutečnosti vysmívá. Zemědělci se totiž bláznivě dožadují dotací, namísto toho, aby se dožadovali ochrany domácího trhu před „dumpingovými cenami“ obr-farmářů. V takovém případě má ovšem „zástupce lidu“ v rukávu následující argument: „Vstupem do EU nemůžeme omezovat volný trh dovozními „cly“ atp.“ Tzv. „hospodářská politika“ EU je totiž jednoznačně „pro-obr-farmářská“. Pohříchu, naše polistopadová hospodářská politika nebyla ani před vstupem do EU jiná (nemohla se však pokrytecky odvolávat na vyšší instanci EU)...

Vstupem post-sovětských satelitů (včetně ČR) do EU, Evropská hospodářská politika EU na čas poněkud změnila priority. Např. zemědělská produkce ČR byla mnohonásobně vyšší než spotřeba (v ČR) a mnohonásobně levnější než na Západě. Bylo ji tedy třeba co nejrychleji snižovat (což měly polistopadové vlády oficiálně v programu) až ke konečnému zničení. Proto západoevropské zemědělství (určené rovněž ke konečné likvidaci) dostává přechodně vyšší dotace než v ČR (a v ostatních post-sovětských satelitech). Tak se u nás prodávají např. rakouské potraviny, v Rakousku italské, v Itálii americké atp., než spadne klec, a všude se budou prodávat pouze americké (resp. kanadské). Budou-li se přece jen prodávat i evropské, pak jen tehdy, pokud obr-farmáři založí „hospodářské kolonie“ (srovnej pojem: „zahraniční investor“) také v Evropě...

Protože tzv. obchodní řetězce bezkonkurenčně nízkými cenami dnes již prakticky zničily drobné prodejce, přikročily nyní k prudkému zvýšení cen základních potravin, aniž by ovšem dosud nezkrachovaným zemědělcům adekvátně zvýšily výkupní ceny. Tak jejich likvidace může zdárně pokračovat, aniž by bylo zapotřebí „bezkonkurenčně nízkých cen“...

Na adresu masově podváděného lidu je třeba říci: Nevěřte rčení, že „nevědomost hříchu nečiní!“

Sociální trojčlennost, ZŽP a ZPP (Standa, 28. 11. 2007 15:53)     

V odpovědi Danielovi píšete, že zákonodárci nerozhodují o tom, zda TSO chtějí či ne, o tom rozhodli  občané při založení samosprávné obce…

Chci se zeptat, kolik občanů by mělo rozhodnout? Všichni? Nebo nějaká většina? A co s občany, kteří TSO odmítají nebo nechtějí měnit svůj dosavadní stav?

Ohledně práva veta občana v obci mi zde vyvstává problém (s trochou úsměvné nadsázky bych to nazval „střet zájmů“: Může občan s právem veta nesouhlasit se základní pracovní povinností?

Nehrozí také nebezpečí, že právo veta bude jako kontraproduktivní vyčleňováno z různých rozhodování? Prostě se nebude používat?

Ohledně základních životních potřeb by mne zajímalo, kdo určí složení ZŽP (počet položek, jejich množství)? Jak se vypočítá základní pracovní povinnost, která bude dostačující pro ZŽP? Určující bude potřeba občanů, nebo množství peněz získaných ze ZPP? Co když budou ZŽP dražší, musí ZPP pokrývat ZŽP? A když ne?

S předchozími otázkami souvisí to, co mi neustále vrtá hlavou: Hovoříte o rozčlenění chodu společnosti na tři oblasti – kultura, politika, ekonomika, kde jedna sféra prý nebude zasahovat do druhé tak, jako nyní, kdy máme ekonomické tlaky v politice (tzv. lobby), zpolitizovaná kultura…

V programovém prohlášení stojí, že ekonomická sféra neukládá práva ani povinnosti, a tedy základní prac. Povinnost může tedy dát pouze sféra právně politická. Ta jediná může uzákoňovat? Ale nespadá pracovní doba a množství a kvalita ZŽP náhodou do oblasti kulturní úrovně dané obce? Jak kulturní a ekonomická sféra prosadí svoje zájmy, jestliže jejich sféry uzákoňuje sféra politická? Stále hovoříte o oddělenosti, ale to přece není oddělní?

Už jen proto, že polit. sféra dává legislativu, tak ovlivňuje dvě zbylé!

Kde je tedy nezávislost, když stejně jedna sféra opět všem diktuje zákony – jako nyní, kde je rozdíl?

1. V čem tedy spočívá ono oddělení tří sfér ve společnosti od sebe? Nerozumím tomu. To se přece od sebe ani nedá oddělit, je to prostě tak propojené, protože díky tomuto propojení vůbec společnost žije. Kdybyste to oddělili, vypreparovali, tak to prostě samo o sobě zahyne, ne? Právě naopak – zdá se mi, že snad bude ještě větší závislost dvou sfér (kult.+ek.) na politické!

2. A navíc tu ještě vidím hrozbu, že jedna sféra pak může dělat naschvály druhé!

Neurodí-li  se např. dost potravin, a přesto polit. sféra bude chtít zachovat ZŽP a nenavýšit např. ZPP! Tím bude drtit sféru ekonomickou! A nebo naopak se urodí, bude hojnost a ekonomická sféra třeba nenabídne obci volné zásoby. Kulturní sféra zase neposkytne obci třeba know how a tím neumožní např. rozvoj či  oživení obce např. v oblasti průmyslu, umění atp… Může tak docházet k určité mstě jedné sféry druhé. A odskáčou ta zase jen občané.

Možná jsem některým věcem dobře neporozuměl, ale takto to vidím.

Děkuji

Standa

Odpověď Standovi (Soc. trojčl., ZŽP a ZPP):

TSO nemůže existovat na základě hlasování, neboť pokud takto vznikne, vlivem korupce dříve či později zase zanikne. Ti, co TSO chtějí, se musí oddělit o těch, co TSO nechtějí. Jen tak lze založit samosprávní obec s právem veta, které korupci zcela vylučuje...

Jak již bylo vícekrát řečeno, každé právo neoddělitelně souvisí s odpovídající povinností. Tak právo na ZŽP souvisí se ZPP. Nesouhlasit se ZPP je pak totéž, jako vzdát se ZŽP a umřít hladem. Také samo právo veta souvisí s povinností nahradit vetem způsobenou škodu. Kdyby tedy někdo přijal ZŽP a odmítl ZPP, žil by na úkor ostatních, jímž by tím způsobil škodu, kterou by musel nahradit, takže by se ZPP stejně nevyhnul. Navíc se právo veta vztahuje na případné změny v obci, zatímco ZPP a ZŽP se zavádí hned při zakládání obce. Nesouhlasit při zakládání pak znamená neúčastnit se zakládání...

Právo veta je buď vždy, nebo nikdy. Nijaké vyčleňování nepřichází v úvahu. Teoreticky lze mít za to, že může nastat situace, kdy je právo veta kontraproduktivní. Prakticky však takový případ nemůže nastat. Zde je zapotřebí namísto obecných úvah uvádět možné konkrétní případy. Zpravidla již v průběhu jejich vymýšlení se ukáže, jak jsou ve skutečnosti nemožné...

Rozsah ZŽP v konkrétní obci určují sami občané, svou schopností zajistit ZŽP prostřednictvím ZPP. Jak se bude TSO rozvíjet, tak se může měnit také ZŽP a ZPP. Rozsah ZŽP v konkrétní obci (resp. svazu obcí) určuje kurz „měny“ příslušné obce (svazu obcí). Čím víc ZŽP zabezpečí menší ZPP, tím vyšší kurz má měna.

Neandrtálcům, kteří neuměli počítat, prý stačilo pracovat 2 hodiny denně. V současných západních totalitních režimech, navzdory „pohádkové technice“ je pracovní doba stanovena vypočítavě na cca. 8 hodin denně. V samosprávní obci (resp. svazu obcí) může být ZPP zpočátku operativní a časem na základě zkušeností. Pro stanovení ZŽP a ZPP je vždy určující svobodná vůle občanů a jejich schopnost tuto vůli naplňovat. Nelze jim tedy předem nic předepisovat...

Pozoruhodná je Vaše následující myšlenka: „Určující bude potřeba občanů, nebo množství peněz získaných ze ZPP? Co když budou ZŽP dražší, musí ZPP pokrývat ZŽP?“ Tato myšlenka je poplatná současné celosvětové emancipaci peněz od zboží (požadovaného nebo produkovaného) a otrokářským vztahem k pracujícímu člověku (k ceně tzv. „pracovní síly“). Uvážíme-li však, že peníze nejsou než „poukázky na zboží“, nahlédneme, že peníze nelze získat ze ZPP, ale pouze vystavit jako poukázky na reálně vyprodukované zboží (ať už v rámci, či nad rámec ZPP). Proto má smysl měnit ZŽP a ZPP, ne však měnit ceny ZŽP. Protože jsou ZŽP mírou kurzu příslušné měny, jsou také mírou všech ostatních hodnot! 

Pokud by ZPP nepokrývala ZŽP, jaký smysl by měly peníze (poukázky na ZŽP)?...

S TSO se to má jako s výrobou. Např. musíte nejdříve z chaotických pozemských surovin (tzv. rud) odloučit co nejčistější měď a cín a teprve potom můžete vyrobit kvalitní slitinu bronzu. Bez TSO je to jako vyrábět bronz přímo z chaotických rud. Kdysi se nám snažili darwinisté namluvit, že bronz byl vynalezen tak, že pračlověk rozdělal oheň tam, kde se nacházela příslušná ruda a bronz se z ní žárem sám vyloučil. Tento nesmysl se učil tak dlouho, dokud to nějaký šťoura skutečně nevyzkoušel. Od té doby se takové nesmysly (že není třeba nic oddělovat) učí jen ve vztahu k sociálnímu organismu. Nuže, chaotickou rudou jsou současné totální režimy (zmateniny politiky, kultury a ekonomie). Z rudy vytěžené čisté kovy představují horní trojnost TSO a vyrobené ušlechtilé slitiny představují tři dolní sféry (obec, rodina, živnost), v nichž (ve všech třech) se realizuje plnoprávný, svobodný a prosperující občan...

Všechny tři horní sféry TSO jsou ve svém oboru zákonodárné (viz programové prohlášení TSO). Rozsah (kvantita a kvalita) ZŽP sice představuje základní (minimální) kulturní úroveň občana, tuto kulturní úroveň však zabezpečuje ekonomika (ZPP aj.). Zde je třeba si uvědomit, že se produkty (pravidla) horních sfér slévají (v různých poměrech) do každé organizace dolní trojnosti (obce, rodiny, živnosti). Tzn., že do každé organizace dolní trojnosti zasahují všechny tři sféry (zákony) horní trojnosti. V obci jsou však dominantní pravidla politická, v rodině kulturní a v živnosti ekonomická. Protože není snadné orientovat se v poměrech dolních slitin (obec, rodina, živnost), je vždy lépe přihlížet k recepturám horních slévačů (politiky, kultury a ekonomie). Není tedy pravdou, že sféru kulturní a ekonomickou uzákoňuje sféra politická. Oddělení tedy nastává na úrovni horní trojnosti (oddělení kovů z rud) a spojování na úrovni dolní trojnosti (slévání kovů do slitin). Nezaměňujme tedy totalitu rud horní trojnosti s ušlechtilostí slitin dolní trojnosti.

Použité podobenství o slitinách nás může poučit, že pokud z rud neoddělíme co nejčistější kovy, bude každý sociální organismus totalitním molochem na hliněných nohou. Pokud z rud oddělíme co nejčistější kovy, bude TSO stát na třech pilířích (dolní trojnosti) z nejušlechtilejších slitin (srovnej Goethovu pohádku „O zeleném hadu a krásné Lilii“). Který organismus je trvanlivější a pevnější: hliněný nebo kovový?

V případě neúrody (nejsou-li žádné rezervy) rozhodují o řešení situace občané v obci, nikoli některá sféra z horní trojnosti. Veškerá výkonná moc je v  rukou každého konkrétního občana, nikoli nějaké abstraktní (zákonodárné) sféry. Tzn., že si jednotlivé sféry horní trojnosti nebo organizace dolní trojnosti nemohou dělat žádné schválnosti. Neboť ve všech sférách má účast plnoprávný občan. V horních sférách skrze pověřené zástupce, v dolních organizacích bezprostředně.

To, co nazýváte volnými zásobami nespravuje žádná ze tří horních sfér, ale obec (v případě ZŽP), nebo organizace, která je vyprodukovala (nad rámec ZŽP). Obdobně je tomu s tím, co nazýváte „know how“.

Rozvoj průmyslu a umění není v kompetenci obce. Obec může pouze preferovat produkci ZŽP, a v oblasti kultury podporovat školství a výchovu vůbec. Nad rámec těchto aktivit je vše v rukou jednotlivých občanů (podnikatelů v ekonomice a kultuře)

Z uvedeného je zřejmé, že ve všech sférách a organizacích TSO rozhoduje plnoprávný občan, který může doplatit pouze na své vlastní chyby. Ve firmě (živnosti) přece rozhoduje občan jako podnikatel (popřípadě spolurozhodující podílník), v rodině rozhoduje občan jako muž a jako žena, v obci  rozhoduje plnoprávný občan s právem veta! Kde je tu jaká možnost rozhodování (zlomyslnosti, pomsty, schválnosti atp.) někoho jiného?

Na rozdíl od TSO v dnešních totalitách rozhoduje o zákonech (zmatené trojnosti sfér) úplatný „zástupce“ voličů (na úrovni státu i na úrovni obce).

V podniku podnikatel s vyloučením spolupodílníků.

V rodině žena protěžovaná zákony o rodině.

Právo veta  občana v obci je geniální návrh (Standa, 06. 12. 2007 11:58)

Právo veta občanů v obci dokáže zaručit skutečnou svobodu občanů, žádnou pseudosvobodu, pseudodemokracii. Je potom nemožné vlastně udělat válku. Tím okamžikem bude asi konec útočným válkám. Jediným „ne“ jediného člověka nesmějí začít hřmět zbraně. Dá se předpokládat, že v obci se najde alespoň jeden člověk, který nebude válku chtít. Tedy místo válek nastoupí politická vyjednávání a kulturní vzdělávání lidstva obecně.

Bez ohledu na další kroky, co by občané udělali, tak už toto je zásadní zlom ve společenském dění.

1. Zajímalo by mne, co je důležitější – právo veta, nebo rozčlenění chodu společnosti na tři sféry (kultura, politika, ekonomika)? Ono je to obojí ale nesmírně zásadní či zlomové. TSO považuji za méně podstatné než právo veta. Je možné, že by se nejdříve uvedlo do praxe to právo veta? Potom TSO?

2. Ale jako ještě závažnější mi připadá problém: Kdo bude právem veta disponovat?

Velmi jednoduše dojde v takové první vlně k tomu, že právo veta nebudou smět mít někteří lidé. V článku „odpověď Viki – zákl. prac. povinnost“  rozlišujete mezi pojmy „člověk“ a „občan“ následovně:

lidé (člověk) obecně se dělí:

1. svéprávní (jsou schopni se domáhat svých lidských práv)

                     a)       občané (mají občanská práva)

                     b) ne-občané (nemají občanská práva)

2. nesvéprávní (nejsou schopni se domáhat svých lidských práv)

Jestli jsem tomu trochu porozuměl, potom by právo veta měla mít jen kategorie „občan“. Tedy právo veta není všeobecně lidské právo.

Dobře, to je pořádku. Zatím jako teorie je to dobrý.

Předpokládejme dále, že by se našla obec, kde by na začátku všichni chtěli změnu a třeba by chtěli 1. TSO a za 2. právo veta občanů v obci.

Dosud to byla teorie. Všechno zatím vypadá ideálně, žádný problém. Zdá se, že vše je či bude jen krásné! Nastane konec totality a vlády zastupitelů nad občany! Nastane tedy onen velký den D a tedy praxe! A nyní uvažujte se mnou:

Denně se každý z nás setkáváme běžně s lidmi, kteří jsou nepřístupní a těžko se s nimi komunikuje. Jsou to obyčejní lidé, kteří nejsou žádní vyžírkové, chodí do práce, mají děti, nijak nejsou problémoví, ale žijí si pro sebe a nemají zájem s někým něco řešit. Nebo určitě známe typ lidí, na které platí ona známá myšlenka: Nejhorší srážka v životě je srazit se s blbcem. Je to prostě člověk, který není nesvéprávný, ani není zbaven občanství, nikoho neobtěžuje, ale je s ním těžká domluva. Pan Horníček uvedl příklad setkání s tímto druhem lidí: To vám v publiku seděl pán, a když posluchači kladli dotazy, tak se mne tento muž zeptal: „A když jste hrál roli vodníka a byl jste v té studené vodě, nebyla Vám zima?“ Odpověděl jsem mu, že tu roli jsem nehrál já, ale jiný herec. A pán řekl: „Děkuji…hmm: a byla Vám v té vodě zima?“

Existuje tedy druh lidí, kteří v dnešní totalitní době jsou vcelku nenápadní, neprovokují, neobtěžují, jen jsou prostě inteligenčně méně disponovaní. Jenže v TSO s právem veta občanů v obci nastane s těmito lidmi problém. A to vysloveně neřešitelný. Třeba se obec bude domlouvat na tom, jaká je minimální hodnota ZŽP.  Až se všichni dohodnou, tu tento člověk namítne: A proooč? A nééé…

TSO by vlastně s těmito lidmi skončila snad v okamžiku svého vzniku. Nebo i dříve, než by vůbec začala. Po jednání s takovými lidmi bych se nedivil (teď to samozřejmě říkám s úsměvem a s humorným pohledem na tento problém), kdyby u těch, kteří by TSO připravovali, prudce stoupl počet sebevražd!

A je tu samozřejmě i problém, že by se tito myšlenkově pasivnější lidé, jako nejslabší a manipulovatelný článek obce, stali nástrojem těch, kteří by zvenku usilovali o rozvrat takové první skutečně samosprávné obce s právem veta občanů v obci, případně i s TSO

Tito myšlenkově pasivnější lidé ve společnosti existují. Nyní neškodí, nevadí ničemu, ale TSO s nimi asi nevznikne! TSO předpokládá alespoň minimální schopnost zdravého rozumu a uvažování a touhu po svobodě! Beru to tak, že TSO ani právo veta není pro tento druh lidí. Tedy byl by, ale oni to ani netuší, nevědí a sotva jim toto vysvětlíte! K jejich vlastní škodě! Současný systém Vám neumožní předem tyto lidi zbavit občanství. A co s další spoustou lidí, velmi vzdělaných, kteří prostě o TSO ani nejeví zájem, jsou spokojení a neřeší nutnost změny systému? Takže: Co se dá dělat? Připadá mi to jako neřešitelné a samozřejmě výhodné pro současnou totalitu.

Já už vím, že mi odpovíte: tato iniciativa je pro nespokojené, ne pro spokojené!

Vím. A tím končí asi všechny aktivity ohledně TSO. TSO v dnešní době asi nemá naději. Nevím nevím, jestli se vůbec najde jedna obec, kde by se občané byli schopní spolu domluvit, že zkusí TSO.

Děkuji. Standa

Odpověď Standovi (právo veta):

1. Právo veta nemůže existovat mimo TSO, neboť ho totalitní moc nepřipustí. Bylo by od občanů pošetilé chtít disponovat individuální mocí práva veta a současně si nad sebou volit vyšší sociální moc (zástupce lidu).

Ani TSO bez práva veta nemůže existovat, neboť kdo jiný by zákonodárce držel na uzdě, aby svého zákonodárného poslání nezneužili ve svůj prospěch?

TSO s právem veta je samosvorné! TSO na uzdě práva veta brání totálnímu rozvratu (obce, rodiny, živnosti), právo veta zastřešené TSO je jediným možným mechanismem realizace individuální sociální svobody...

2. právo veta je skutečně jen pro kategorii „občan“, nikoli všeobecně lidským právem. Proto TSO mohou založit jen lidé, kteří právo veta chtějí a vědí proč ho chtějí. Jen takoví lidé mohou založit také TSO, protože vědí proč ho zakládají. Ti, co TSO nechtějí, ti se na jeho zakládání prostě nebudou podílet a nestanou se ani občany jeho samosprávní obce (zůstanou občany totalitního režimu). Ostatní, např. těžkopádní lidé, mohou být (ale nemusí) mezi plnoprávné občany přijati právě jen z jednomyslného rozhodnutí plnoprávných občanů. Pokud pak plnoprávný ale těžkopádný občan nedokáže vyjádřit své „ne!“, pak prostě nic nevetuje a nijaký problém tu není. Pokud ovšem vyjádří své „ne!“, avšak nedokáže své veto zdůvodnit, pak mu hrozí občanský soud jako škůdci. Ukáže-li se, že nechtěl škodit, ale je to prostě blb, který se plnoprávným občanem stal pouze nedopatřením, občanství mu bude odebráno a dál tu již nijaký problém není.

Založit TSO v současném totalitním prostředí nebude snadné, není však nemožné. Problém tedy není v možnosti založit TSO, ale v tom, zda se na Zemi skutečně najde dostatečný počet lidí, schopných TSO založit. Pokud ne, pak jsme snad alespoň několika jedincům pomohli „otevřít oči“. Bylo by přece hrozné, kdyby tu dostatečný počet lidí byl, avšak principy TSO by před nimi zůstaly zamlčeny.

Vámi uvedené pořadí: nejdříve TSO a potom právo veta, představuje zavádění TSO shora, nějakým mocnářem, který je připraven se své totální sociální moci vzdát. To by byla mimořádná individualita, mimořádně schopná a mimořádně mocná. Takové zavedení TSO je určitě nepravděpodobnější, než naše cesta. A představte si, že se takový člověk v Evropě skutečně narodil. Jeho poslání však jedna nadnárodní tajná organizace znemožnila. V Německu proslul pod jménem Gaspar Hauser...

-zmp-

Spolupodílnictví (Standa, 14. 12. 2007)

Zatím hovoříte o ekonomice vcelku obecně.

Uvědomuji si, že jste formulovali několik zásad:

1. Volný trh odmítáte jako novodobou formu trhu s otroky.

2. Z tržního procesu chcete vyjmout základní životní potřeby.

3. Místo zdravě agresivních a dynamických soukromých podnikatelů chcete pomalá a těžkopádná družstva, podíly ve firmě

Otázka: Je Vám svobodné podnikání, ekonomická svoboda  trnem v oku?

Jsou tu dvě teorie:

Volný trh bez regulací a omezení stojí proti řízenému trhu a plánované ekonomice.

Chcete snad, aby existovalo plánování kolik se čeho má vyrobit jako za socialismu? Chcete zase zavádět družstva a kolektivizaci jako za bývalého režimu?

Jak se stavíte k vlastnictví výrobních prostředků? Má být soukromé nebo společenské (ať už státní, družstevní…)?

A kdo by měl plánovat - regulovat ekonomiku? Nějaká rada v obci, nebo zákonodárný sbor pro ekonomiku? Nebo politický orgán?

Nebo jste tedy pro zachování svobodného trhu – s výjimkou základních životních potřeb?

V odpovědi Petrovi píšete, že: Soukromé podnikání tedy nezaniká…

Spíše bych to nazval „individuální“ podnikání nezaniká. Protože jestli – jak píšete: Každý má podíl na podniku jak z hlediska přínosu, tak z hlediska výnosu – tak ten soukromník již nebude moci sám libovolně rozhodovat o své firmě. Nebo ano?

A mají mít zaměstnanci i podíl na majetku firmy? Jestli ano, potom tedy ona firma bude psaná právně na majitele, ale majetkovou účastí spolupracovníků ve firmě (a tedy jejich podílnictvím) už jeho vlastně nebude. V podstatě může dojít k tomu, že majitel by tam nemusel mít nakonec ani majetek žádný a zaměstnanci by vlastnili (nějakými podílovými listy, akciemi?) celou firmu. Pak by takového soukromého podnikatele ani nepotřebovali! Takže to není konec soukromého podnikání?

A mám další otázku: Kdo bude (resp. dle Vašeho názoru - by měl) ve firmě rozhodovat? Ti, co mají podíly, nebo majitel?

A co znamená: podíl na podniku jak z hlediska přínosu, tak z hlediska výnosu?

Jaký má podnik přínos? Snad nějaký morální? Asi hovoříte o penězích, tak tedy tím míníte obrat nebo zisk? Na čem vlastně by měl mít spolupodílník ve firmě zákonný podíl?

Píšete (Odpověď Standovi: „stávky“): V TSO, není zaměstnavatelů a zaměstnanců, ale jsou tu pouze podílníci (na produkci, investicích, nákladech, prostě na všem), každý podle míry svého přínosu podniku a každý v jiné funkci (např. ve vedoucí funkci).

Osobně si myslím, že návratem k družstevní či podílové formě podnikání, odměn – se vracíte k tomu, co tu již jednou existovalo (za tzv. socialismu) a neosvědčilo se! Dnes najdete už jen pár skomírajících družstev. Ani nevím, jestli vůbec existuje nějaké dynamické, prosperující družstvo.

Víte do hloubky, o čem tu mluvíte? Neberte, prosím, tento můj příspěvek nějak osobně nebo útočně. Jde mi tady v dopise skutečně jen o zásady prosperující ekonomiky. A Vy tu – zdá se mi - chcete tzv. „oživovat mrtvolu“ družstevnictví.

Co když se tím uvrhne ekonomika jen do zmatků? Myslíte si vážně, že právě družstevnictví je tím správným krokem?

Chápu, že chcete všemožně ochránit lidskou důstojnost člověka (aby se s každým člověkem jednalo jako rovný s rovným) a to i v pracovním procesu. Ale je otázkou, zda to už nepřeháníte a zda je vůbec možné zajistit čest a důstojnost člověka i v pracovním procesu (kde se přece snad musejí poslouchat pokyny šéfa, vedoucího výroby, mistra…) a to při zachování funkčnosti hospodářství.

Děkuji.

Odpověď Standovi:

1. „volný trh“ neodmítáme, ale vyjímáme z něho ZŽP. „Trhem s otroky“ nenazýváme „volný trh“, ale tzv. „trh práce“.

2. ZŽP vyjímáme jen z „volného trhu“, v tržním procesu zůstávají jako vázané na ZPP.

3. Agresivita a dravost podnikatele nesouvisí s jeho podnikáním, ale s jeho hrabivostí. Obojí má za cíl likvidovat tzv. „konkurenci“ (všemi prostředky), nikoliv zvýšit kvalitu, či snížit cenu předmětu podnikání. Jakmile je „konkurence“ zničena, podnikatel vyžene ceny nahoru (aby víc nahrabal) a kvalitu dolů (aby ušetřil).

Koupí-li si podnikatel i družstvo např. „automatické razítko“, oč bude podnikatel rychlejší a pružnější a oč bude družstvo pomalejší a těžkopádnější?

Podílnictví ve firmě a „družstevnictví“ nejsou tímtéž, ale dvě zcela různé věci.

Svoboda a ekonomika (vč. podnikání) spolu nijak nesouvisí.

Volný trh stojí proti řízenému trhu, nikoli však proti plánované ekonomice. Neplánovaná ekonomika reálně nikde neexistuje.

Chcete-li např. zabezpečit ZŽP pro 100 lidí, pak nemůžete vyrábět ZŽP jen pro 50, ani pro 1000 lidí. Bez plánování se do 100 lidí netrefíte. To platí i pro zboží na volném trhu. Socialismus nezašel na plánování, ale na centralismus (v plánování i v produkci). Plánovat musí každý (jednotlivec, či kolektiv), kdo chce něco reálného vykonat:

„Chci-li (plánuji-li), musím (konat podle plánu)!“

Spojí-li se dva nebo více koncernů v jeden (např. výrobci piva), pak tu došlo k tomu, co nazýváte „kolektivizace“. Socialismus nezašel na kolektivizaci a družstevnictví, ale na násilnou kolektivizaci a násilné družstevnictví.

Výrobní prostředek, stejně jako cokoli jiného, je vlastnictvím toho (jednotlivce, či společenství), kdo ho nabyl, aniž při tom někoho poškodil!

Jsme pro to, aby z volného (nikoli ze svobodného) trhu bylo vyloučeno vše, co činí trh nevolným, co činí nevolným jednoho z účastníků trhu (nabídku, či poptávku)!

Pokud podnikatel podniká sám, pak je jeho podnik výhradně jeho vlastnictvím a sám o něm může libovolně rozhodovat.

Pokud spolu-podniká více podnikatelů, pak jejich podnik není „vlastnictvím všech“ (jako za socialismu), ale každý má konkrétní podíl na společném vlastnictví, rozhodování, přínosu a výnosu. Co je na tom divného?

V TSO neexistují „zaměstnavatelé a zaměstnanci“ (otrokáři a otroci), ale pouze:

a/ podnikatelé nebo spolu-podnikatelé

b/ investoři nebo spolu-investoři atp.

c/ rozhodující nebo spolu-rozhodující

d/ oprávnění nebo spolu-oprávnění

e/ vlastníci nebo spolu-vlastníci - atd. atp.

Takže soukromé (individuální či kolektivní) podnikání nezaniká. Každý se přece může svobodně rozhodnout, zda chce podnikat sám, nebo se společníky (spolu-podnikateli).

Pokud zvolí společníky, nesmí je okrást jen proto, že ke společnému podnikání dal podnět. Proto majitelem společného podniku není on, ale všichni spolu-majitelé, každý podle svého konkrétního podílu na společném majetku.

Pokud zvolí společníky, nesmí je vyloučit ze spolu-rozhodování jen proto, že ke společnému podnikání dal podnět. Proto ve společném podniku nerozhoduje pouze on, ale všichni spolu-pracovníci, každý podle svého konkrétního podílu na společném podnikání.

Podíl na přínosu do podniku je podíl na nákladech podnikání (vč. investic). Podíl na výnosu podniku je podíl na zisku (tržba, či chcete-li „hrubý obrat“ mínus náklady).

Spolu-podílník musí mít ve společném podniku podíl na všem, jinak to není spolu-podílník, ale škůdce nebo poškozený.

To není návrat k ničemu, neboť spravedlivé spolu-podílnictví tu ještě nikdy nebylo a proto se nemohlo neosvědčit, jak tvrdíte.

Naše teze nezveřejňujeme na webu proto, abychom kohokoli ujišťovali, že víme, o čem mluvíme, ale proto, aby si každý sám mohl jednoznačně ujasnit, o čem je tu řeč a zda naše Programové prohlášení může ekonomiku (a nejen ji) uvrhnout do zmatků, či ji naopak ze současných zmatků spolehlivě vyvést.

Není-li možné garantovat lidskou důstojnost také v pracovním procesu, pak ji nelze garantovat nikde, neboť lidský nedůstojný vztah otroka a otrokáře se nevztahuje jen na okamžik pracovního výkonu, ale na celý lidský život. Kdo není svobodný všude, ten není svobodný nikde. Sféry nesvobody (ekonomika a politika) mohou být lidsky důstojné je potud, pokud se v nich svobodný člověk vzdá své svobody dočasně sám (naváže příslušný vztah) ze své vlastní svobodné volby, nikoli je-li k tomu nějak donucen jiným člověkem. Máme-li se pak dočasně vzdát své svobody ze své vlastní svobodné volby (např. kvůli pracovnímu výkonu), pak jen za podmínek, které si svobodně zvolíme sami!

Tzn., že zajistit lidskou důstojnost (čest atp.) v pracovním (či jiném) procesu je možné...

-zmp-

Standa – dojde k „zestátnění“ resp. „zobecnění“ bytů? (19.12 2007)

Děkuji za minulou odpověď.

V diskusi zde řešíte otázky, jak lze TSO legislativně udělat, jak by TSO mohl fungovat v praxi. Ale utekla všem jedna naprosto zásadní věc: Má-li mezi ZŽP patřit i bydlení (tedy něco jako obecní byt), tak tzn., že obec bude potřebovat být vlastníkem obecních bytů, které by poskytovala svým občanům.

Dnes patrně většina (nebo hodně) bytů patří konkrétním vlastníkům.

Jak obce získají byty, aby je mohly poskytovat svým občanům v rámci ZŽP?

Dojde – ne k zestátnění, ale ke z-obecnění bytů? Nebo postupně obce budou byty odkupovat, nebo jako obecní stavět?

Ideální výchozí pozice byla roku 1989, kdy vše bylo vlastně státní či družstevní. Tam se dalo bezplatně převádět byty na obce! Jenže ta doba je nevratně pryč a s ní i takové nevídané možnosti…

Odpověď Standovi (zobecnění bytů):

Základní bytová výměra, jako součást ZŽP, je zajištěna ZPP (viz Programové prohlášení). Protože ZPP má občan, nikoli obec, musí byt vlastnit ten, kdo si na něho vydělal, tj. občan, nikoli obec, která by mu ho musela ukrást...

Protože byt není chleba, nedá se na něho vydělat (ZPP) jednorázově. Dá se tedy předpokládat, že obec na základní byt občanovi půjčí, popř. občané vymyslí nějaké jiné přechodné řešení...

Ideální nebyl rok. 1989, ale polistopadový výprodej bytového fondu, realizovaný již současnou liberální (ekonomickou) totalitou. O to méně práce budou mít samosprávní obce...

Obec může zřídit např. obecní ubytovny pro dočasný azyl občanů (zejména mladých), na něž by čerpala prostředky z pronájmů pozemků podnikatelům, nebo by si na tuto investici vypůjčila od občanů (tzv. obecním dluhopisem)...

Také současné totality by si mohly (kdyby byla vláda skutečně v rukou našich zástupců) vypůjčovat od občanů (státním dluhopisem, obligací atp.), namísto zadlužování u tzv. „evropských či světových bank“. Úroky z těchto dluhopisů by totiž zůstávaly doma (u občanů) a neputovaly by do cizích rukou. Tímto způsobem se mj. pokusili řešit rozpočtový deficit dva presidenti USA. Abraham Lincoln a J.F. Kenedy. Oba zahynuli rukou atentátníka:

„On získal od Kongresu právo půjčit si peníze od lidí prodejem obligací Států... a vláda i národ tak unikli komplotu zahraničních finančníků. Ti okamžitě pochopili, že Spojené státy uniknou jejich sevření. To vysvětluje Lincolnovu smrt.“

(kancléř Bismarck o Lincolnovi r. 1876)...

Aby si naši čtenáři mohli uvědomit, odkud ve skutečnosti pramení jejich námitky proti TSO a právu veta, ocitujme si tu ještě následující Lincolnova slova:

„Moc peněz se v době míru přiživuje na národu a v dobách protivenství proti němu strojí spiknutí. Je despotičtější než monarchie, nestoudnější než samovláda, sobečtější než byrokracie. V blízké budoucnosti vidím příchod krize, která mě znervózňuje a vyvolává u mě obavy o bezpečnost mé vlasti. Na trůn byly posazeny korporace, bude následovat éra korupce na vysokých místech a moc peněz v zemi se bude snažit rozšířit svou vládu tím, že bude pracovat na předsudcích lidu, dokud nebude bohatství této země soustředěno v rukou několika lidí a Republika nebude zničena... V této chvíli se bojím o osud své vlasti víc než kdykoli předtím, dokonce víc než v dobách války.“            (Abraham Lincoln)

-zmp-

Standa (Probíhá genocida Čechů, Moravanů a Slezanů?)

Nejen v souvislosti s připravovanými změnami ve zdravotnictví od Nového roku, ale v souvislosti se zdražováním doslova všeho - bych nazval politiku vládnoucí elity jako genocidu národa!  (Mj. došlo ke snížení porodného, např. porodné na dvojčata je takové, jako kdyby se narodilo jen jedno dítě! Příjem mnoha přídavků pro mámy se sníží asi o 4 000 Kč měsíčně!!! Už se skoro „nevyplatí“ ani se narodit. I  malí novorozenci mají platit za každý den v porodnici! Mj. s trochou nadsázky se dá říci, že se nevyplatí ani umřít: došlo ke zrušení pohřebného.) 

Nejde tu ze strany vládnoucí garnitury o cílené a řízené snižování počtu obyvatel ČR, o vyhlazovací politiku Evropanů vůbec?

Jestliže během posledního roku se cena nemovitostí zhruba zdvojnásobila a obyčejný panelákový byt 2+1 nebo 3+1 stojí kolem 1,5-3 milionů Kč, kteří novomanželé si mohou dovolit vlastní byt? Udělají-li si hypotéku, zaplatí cca 2-3 x tolik, než kolik si půjčili!

Místo věnovaní se případné rodině, jsou nucení mladí lidé nasadit si okovy a platit bankám lichvářské úvěry (samozřejmě, že vše je prý legální a prý v pořádku, prý tak běží celý vyspělý demokratický Západ).

Přece každý normální člověk – chce-li, aby se rodily děti – by naopak mladým rodinám poskytoval zvýšené porodné a různé rodičovské výhody, zvýšil by mateřské dávky tak, aby se rodiče nemuseli bát, zda budou mít dost peněz, kdyby např. muž přišel o práci…rodičům by dal příspěvky na kočárky, pleny…, dále různé nevratné půjčky na stavbu domu a vybavení domu, nebo alespoň bezúročné, poskytoval by dětem zdarma vzdělání, učební pomůcky, minimálně by zdražoval potraviny atp. Já tady ale vidím pouze kroky, které doslova všem zájemcům o děti brání, aby měli děti. Copak je řešením pro mladou rodinu jít bydlet do podnájmu a živořit s pár korunami na jídlo, nebo se zadlužit na 30 let a koupit si nějaký byt? To je velmi drsný stav. Je to sice v rukavičkách, ale výsledný efekt této státní politiky bude jednoznačný: vylidnění ČR (nevím, zda obdobná politika vládnoucí elity je i v ostatní Evropě, ale zdá se, že ano). Nejde tu potom náhodou o genocidu a zločin proti lidskosti.

Sadám Husajn aj. diktátoři dostali za podobné věci trest smrti. Sice tady není vraždění přímé, ale nepřímé - pod rouškou tzv. svobodného trhu (který vůbec svobodný není) a trhu práce. Asi nejde nikoho obvinit, protože nikdo nikoho prokazatelně nezavraždil. Ale co to je, jestli někdo (vládnoucí elita ve státě) neumožní narodit se dítěti? Jen dělá vše pro to, aby se děti nemohly narodit! Je to vyhlazovací politika, tedy genocida národa?

PS: Vím, že jsou to choulostivé věci a nežádám přímou odpověď. Ale krev mi v žilách pění, když vidím kolem sebe takový zlořád a zločince, kteří se na obrazovkách tak líbezně usmívají na své voliče (vnímám to, že se jim vysmívají)! Je to podlost. Obrací se mi žaludek z těchto vládnoucích elit!

Odpověď Standovi (genocida):

Současná reformační vlna je vlastně opakováním polistopadové situace 1989. Tenkrát v jejím následku prudce klesla porodnost, neboť podobně jako dnes došlo k masivnímu rušení finančních injekcí pro rodiny s dětmi. Proč se to dnes znovu opakuje? Protože po dlouhých 17 letech začala porodnost zase stoupat...

K tomu přispívá i nehorázné zdražování ZŽP (vč. nemovitostí), které ovšem sleduje ještě jiné cíle. Věci se jeví tak, že snižováním porodnosti má být v zemi vytvořeno personální vacuum, které má nasát přistěhovalce libovolného druhu, hlavně cizojazyčné. To je útok proti českému jazyku a české kultuře (českým míníme také moravské a slezské), která má neustálým ředěním degenerovat. Po této cizojazyčné vlně, která trvá již 17 let, má (po otevření shengenského prostoru) přijít vlna vykupování českých nemovitostí cizinci. Jde tedy o to, aby čeští občané na takové nákupy neměli...

Zavádění poplatků ve zdravotnictví má podle všeho za cíl, převést co nejvíce prostředků ze zdravotního pojištění na tzv. „miliónové operace“, které jsou pro „zdravotnickou elitu“ doslova zlatým dolem. Obyčejný člověk má tedy platit pojištění pro financování výnosných kšeftů a od svých běžných zdravotních potřeb má být odrazen poplatky. Přirozeně, že kvůli tomu své zdraví začne zanedbávat, leccos přechodí, a nakonec se stane předmětem miliónových kšeftů (operací)...

Zrušení pohřebného povede přirozeně k degeneraci piety a lidskosti vůbec, tedy opět k degeneraci kultury národa.

Protože tytéž cíle jsou sledovány prakticky ve všech evropských národech, nejde o jejich genocidu, ale o likvidaci jejich kultur (vč. jazyků), zejména pokud tyto kultury mají křesťanské kořeny. Je to v podstatě vyvrcholení tisíciletých útoků proti Kristovu impulsu...

Sadám Husajn dostal trest smrti za genocidu až po přepadení vyvrácení jeho říše (Iráku), které bylo podle všeho motivováno především naftou...

Středověká inkvizice (řádu sv. Dominika) razila zhruba následující heslo „důkazem viny je již skutečnost, že obviněný trpí“ (vězněním, mučením atp.). Novověk v tomto duchu postoupil o krok dál: „trpící nechť si sám volí své udavače a trýznitele“!

Celoživotní Vánoce na základě prohlédnutí přeje -zmp-

Standa (ještě ke stávce):

1. Mám nejasnost: Ještě ke stávce (Standa, 20. 11. 2007 18:43) se píše, .. zemědělci stávkovali proti drahým potravinám ze Západu? Dotované potraviny za Západu jsou snad levnější, ne? Přece to je smyslem dotace. Je tedy cílem vládnoucích elit levnými (dotovanými) potravinami z dovozu zlikvidovat domácí nedotovanou (tedy dražší) produkci potravin.
V této souvislosti mne štve, že peníze obyčejných lidí, prostých dělníků, daňových poplatníků na Západě, jsou takto západními vládami hrubě zneužívány. Je to doslova válečné zneužití. Jsou namířeny proti občanům těch zemí, kam se tento danajský dar posílá... sice on to není dar, ale spíše "zákeřná, danajská pomoc".
Shrnu-li to, pak: Západní vlády tam legálně okradou vlastní občany (dotují zboží) a tím pak tady okradou a ničí nás! Tak západní vlády způsobují občanům dvojnásobnou újmu: Občanům svým i občanům od nás!
2. Napadla mne tato slovní hříčka: k článku - odpovědi Standovi (Soc. trojčl., ZŽP a ZPP):
- tyto režimy (současné vládnoucí elity) jsou z rudy
- horní trojčlennost jsou čisté kovy
- dolní trojčlennost jsou ušlechtilé slitiny kovů v různém poměru

Odpověď Standovi (ještě ke stávce):

Je to tak jak říkáte. Dnes z daní západních poplatníků likvidují naši produkci, zítra zlikvidují také jejich produkci. Míníte-li svou slovní hříčkou, že vládnoucí elity totalitních režimů jsou zrůdy (z rudy), pak oni proti tomu mohou snad namítnout, že si je sami volíme...

Celoživotní Vánoce na základě prohlédnutí přeje -zmp-

Standa: Svaz obcí  a národy

Hodně se mluví o rasismu, ale uvědomme si jen jednu věc:

Nyní se většina přizpůsobuje menšině, přitom to nemůže dopadnout jinak, než tak, že za pár let se tzv. většina stane menšinou… Budeme (myslím tím tradiční českou, moravskou, slezskou populaci) menšinou ve svém státě…

Jak tomu je ve sféře politické?: tam se nerozlišuje, z jaké je kdo rasy, jakého je vyznání… Jestli nájemníci vybydlí a rozbijí poskytnutý byt, potom by jej měli dát do pořádku, a ne že dostanou zdarma druhý z důvodu rasové příslušnosti… Jestli někdo někoho přepadne, potom snad by měl být potrestaný bez ohledu na nějakou rasu! Proč by měl být někdo zvýhodněn z důvodů rasy? Jeden dostane přednostně práci (tzv. pozitivní rasová diskriminace) atp.

Jestliže někdo někoho ruší (noční klid), je snad jedno, jestli je z té či oné rasy, a měl by být za to po zásluze odměněn! Tak proč tam do toho stále tahat rasy?

V kulturní sféře však je možné nechat různost (hudba a zpěv a tanec, řeč).

A co je to národ? TSO to předpokládám odděluje: ne národ, ale občané, bez ohledu na národnost si vládnou! TSO nemá stát, ale svaz obcí, a jak v něm budou existovat národy? Budou svazy obcí spíše zahrnovat území národnostně podobné, nebo bez ohledu na národnost, kulturu?

A co jsou např. USA? Je to národ? (Američané sami sebe nazývají američtí občané.) Vždyť tam jsou miliony přistěhovalců. A to jediné, co je pojí je asi území na mapě, které se nazývá USA a jazyk angličtina. Jenže anglicky se mluví v Austrálii, V Kanadě, ve Velké Británii i v Indii  atp. Jsou pak tedy všichni, kdo mluví jedním jazykem Angličané?

Demokracie říká: Menšina by se měla přizpůsobit většině. Je to zásada demokracie, že většina vládne menšině! Ale jak to udělat ohledně ras? V souvislosti s tím proklamovaným rasismem? A to tak, aby člověk nebyl obviněn z rasismu. Co když jiná rasa či národ nechce akceptovat většinové názory, ale naopak prosazuje, aby většina uznala zákonem menšinu, aby si pak menšina mohla zákonně dělat podle svého! Podotýkám, že nehovořím z pozice nějaké předpojatosti.

Pokud vím, je dost napjatá situace jak na Slovensku (maďarská menšina), také v bývalé podkarpatské Rusi (která nyní připadla zcela nesmyslně Ukrajině), a zcela vypjatá situace je v Kosovu, kde chtějí Albánci vyhlásit samostatnost či autonomii atp. Je třeba nyní legitimní, aby turecká vojska bombardovala Kurdy na území cizího státu?

Jak by si s nacionalismem, především tím bojovným, poradila TSO? Budou schopny tento nacionalismus obce nějak transformovat či zkulturnit? Může politická sféra v TSO zklidnit nacionální vášně, když to nejde nyní v rámci států? Je to hodně složitá otázka a nemá jasné kontury.

Co je v této souvislosti více: národ, nebo obec nebo svaz obcí (nyní stát)? Kdo komu by měl ustoupit? Má přednost politická sféra či kulturní? Za každou sférou jsou konkrétní lidé, a jedni nebudou třeba chtít uznat druhé… nějací nacionalisté budou prosazovat nacionální svaz obcí, jiní zase budou vidět spíše občanství a svobodu individuality, svobodné obce...

Kam celkově spěje vývoj?

Ke smíšení všech ras a národností, nebo naopak k jejich oddělení? Směřuje vývoj k nějaké nové kultuře, bude nějaký jeden globální stát, tzv. globální vesnice? Mohl by nakonec vzniknout jeden velký svaz obcí? Celosvětově? Toto mi není jasné.

Standa

PS: A ještě k tomu rasismu:

V proslulé Matiční ulici byly odděleny zdí dvě skupiny obyvatelstva, proč se diskriminovaní tzv. bílí, kteří zůstali za zdí neozvali? Proč se nikdo nezastal tzv. bílých za zdí? Je to přece rasová potupa zůstat oddělen zdí.

Odpověď Standovi (Svaz obcí a národy):

Tzv. „positivní rasismus“ (protěžování nějaké menšiny) vede jednoznačně k terorizování většiny protěžovanou menšinou a vedle pěstování pocitu bezmocnosti také k potlačování svobody slova většiny. Ozve-li se kdo proti tomu, je ihned obviněn z rasizmu, aniž se zkoumá opodstatněnost jeho protestu. Všímejme si kým je vlastně obviněn z rasizmu. Protěžovanou menšinou a volenými „zástupci lidu“! Nejedná se tu o „tichý“ komplot? Nevyužívají „zástupci lidu“ protěžovaných menšin k útlaku většiny? A přitom se tvrdí, že demokracie je vládou „většiny“ (lidu). Tento komplot není uzavřen oficiálně. Zástupci lidu jednají jakoby uzavřen byl a protěžovaná menšina to rychle vycítí a využívá toho. Čím více je pak konfliktů, tím více je upevňována role „soudce“ vládnoucího „zástupce lidu“...

Zeď v Matiční ulici vznikla z podnětu tzv. „bílých“. Proti tomu protestovali ti protěžovaní positivním rasismem. Motiv tzv. „bílých“ zde není rasistický, ale hygienický...

To, co je v člověku potlačováno vyvíjí síly odporu (v daném případě síly rasové nenávisti) ve skrytém nitru, jako pára v přehřátém kotli. Uvadání lásky a narůstání nenávisti je vlastním cílem příslušného útlaku...

Slova „ne národ, ale občané“ vystihují zásadu totality, nikoli TSO. Tak např. „První republika“ potlačovala národní kultury politickým „Čechoslovakismem“. Dnešní ČR potlačuje národní kultury politickou „českou státní příslušností“. V obou případech jde o potlačování národních kultur (ale také o hospodářské vykořisťování) totální politikou tzv. „pragocentrismu“...

Tím, že TSO přísně odděluje politiku od kultury (a hospodářství), odděluje také národní kulturu od politického občanství, aniž jedno nahrazuje druhým. Protože národ nelze ustavit politicky, jako obec, musí být ponecháno výhradně na plnoprávných občanech, jakou kulturu budou pěstovat ve svých rodinách (aj. kulturních organizacích) a jaký jazyk bude v obci úřední. Tendence k míšení národů vychází z totalitních zájmů tzv. „zástupců lidu“, nikoli z TSO, kde o všem rozhodují plnoprávní občané, jimž ani naše Programové prohlášení nesmí nic předepisovat (smí jen objasňovat principy TSO)...

USA nejsou národem, přijaly však jazykovou kulturu národa anglického...

Navzdory proklamacím, že v  demokracii vládne většina, vládne tu naopak menšina většině. Někde je vládnoucí menšina politická (zastupitelská), někde kulturní (národní, rasová), někde hospodářská, podle toho o jaký druh totální demokracie se jedná...

Slovenská totální demokracie není kulturní, ale politická. Národnostní napětí mezi Slováky a Maďary má hluboké historické kořeny, inspirované obdobnému vymaňování Čechů z německé kultury. Takový je i národnostní problém Rusínů, kteří k němu dostali český kulturní impuls v dobách, kdy podkarpatská Rus patřila politicky k českému „pragocentrismu“. Kosovo je naopak příkladem následků nábožensko-národnostní genocidy středověku, jíž v dané lokalitě Srbové podlehli. Tak je tomu i s národem Kurdů, jejichž náboženství se okolnímu Islámu jeví jako satanské (tak Islám líčí satanismus)...

Všechny tyto kulturně politické (často i hospodářské) konflikty může dnes nekrvavou cestou vyřešit pouze a jen TSO, stavící nadevše svobodu lidské individuality. Tzn., že TSO mohou založit pouze lidé, kteří nad individuální svobodu nic jiného nestaví. Tam, kde nebude TSO včas založen, tam všechna uvedená (ale i neuvedená) ohniska sváru povedou neodvratně k válce všech proti všem...

Vývoj směřuje ke kultuře slovanské, kterou přijmou svobodomyslní lidé různých národností. Svaz obcí v TSO není ideou nějakého globálního politického státu, ani globálního kulturního národa, ani globální hospodářské organizace, ale TSO, v němž jsou všechny tři principy (politika, kultura a hospodářství) přísně oddělené a rovnocenné...

Jaké míry svaz obcí TSO dosáhne není podstatný. Nutné je, aby někde TSO vznikl...

Standa (zvednou občané hlavy?)

Za minulé totality Karel Kryl zpíval nějakou písničku: Země, která křičí mlčením…

Myslím, že kdyby se Karel Kryl probudil a viděl stav dnes, tak by asi tento refrén s chutí opakoval a to několikrát. Novoroční zdražení všeho – nejen že vše přešlo z 5% daně na 9% sazbu, ale navíc se zvedlo poštovné, daň z nemovitosti se zvedla o 300 %, svoz odpadků má jít nahoru o 100%, jízdné ve vlacích vzrostlo pro denně dojíždějící o cca 50-100%, placení poplatků v nemocnicích, zvýšení poplatků za dálniční známky, zdražení nájmů, zdražení jídla, energií, další předpokládaná zdražení opět všeho jsou prý už na cestě…

Když v Polsku došlo ke vzniku Solidarity, tak si myslím, že to zdražení potravin nebylo o moc vyšší! Dnes, je odvolání se na tržní ceny pro občany tak hypnotický argument a růst cen za barel ropy (neustále se hovoří o nějakých magických hranicích, jednou je magickou hranicí 93 dolarů a potom 100 a potom třeba 110 dolarů…) tak pádný argument, že lidé to prý „chápou“ a nic se neděje!

Lidé se asi stále mají dobře. Protože kdyby se měli špatně, tak vyjdou do ulic.

Jak to, že ve Francii, Itálii by lidé už dávno vyšli do ulic a tady nic? Sice většinou tam v ulicích na předměstí dělají výtržnosti jen barevní ekonomičtí utečenci z Afriky, kdy obracejí a pálí auta. To u nás skutečně není zvykem a asi není o co stát. Toto je neinteligentní forma protestu! Ale není lepší takový neinteligentní a divošský protest, než žádný?!

To by si „naše“ vláda hned dala pozor na nějaké reformy zdravotnictví a nějaké vládní balíčky!

Přemýšlím: Jsou občané ovce, nebo jsou už přímo zbabělí? Takže když bude hůř, bude vlastně lépe? Zvednou občané hlavy? A když vyjdou lidé do ulic, jak to dopadne? Nebude to jen další ukradená revoluce? Kolik z nich zase naletí na nějaké sliby?

Povědomí občanů o TSO není masové. Cca tisíc lidí (návštěvnost webu OF) z 10 milionů obyvatel ČR… to nebudí příliš optimismu. A masy zase bude mít snahu ovládnout totalita! Jedno která.

Ekonomická (liberálně-kapitalistická), nebo politická (socialistická), nebo kulturní (fašistická)…

Nezbývá než čekat, že vláda udělá tu „špinavou“ práci a pořádně lidem utáhne opasky a řádně zdraží!? Dosud to asi bylo málo, když občané se nezmohli ani na protest, aby byli tzv. „občansky neposlušní“…

Odpověď Standovi (zvednou občané hlavy?):

Se zvýšením DPH z 5% na 9% či daně z nemovitosti o 300 % se dá těžko odvolávat na „tržní ceny“. To je přece jednoznačný projev zvůle státu (tzv. „zástupců lidu“). Ani růst tržních cen barelu ropy není rozhodující, je-li cena ropných produktů (např. benzínu či nafty) zatížena lichvářskou (cca 500%) spotřební daní. Zkrátka je to především totalitní stát, kdo se tu chová jako sociální upír...

Pokud lidé vyjdou do ulic, tu se již totalitní stát postará (placenými provokatéry), aby se takový protest zvrhl v pálení a drancování. Mj. i toho se lidé bojí. Tzn., že protesty mají být předem organizované tak, aby jich nikdo nemohl zneužít. Tím je nastolena otázka organizátora. Odbory? Totalitní stát se již postará, aby se do jejich čela dostali lidé prodejní.

Vyjdou-li lidé přesto do ulic, tu se totalitní stát postará (podstrčenými oposičními „disidenty“), aby jim jejich revoluci ukradl...

Nerozhodnou-li se lidé pro TSO, budou všechny jejich protesty marné. Vždyť jaký má smysl protestovat např. proti živelným katastrofám, nepostaráme-li se, abychom jim předešli?...

V totalitních režimech má protest pouze smysl limitující. Protože ani totalitní stát si nemůže dovolit dlouhodobý chaos, zkouší utahovat šrouby jen tak dlouho, dokud se stádo neozve. Pak dá chvíli pokoj...

Ve Vašem výčtu totalit je chyba: Fašistická totalita (např. Musoliniho, či Frankova) je politická (stejně jako socialistická). Kulturní totalita je např. nacistická (nacionální, národnostní)...

Standa (volba prezidenta):

       Nedávno jsem sledoval obě kola volby prezidenta republiky. Nejprve ke kandidátům: v prvním kole se rozhodovalo mezi dvěma kandidáty. Kdo je pan profesor Klaus je dostatečně známo od r. l989, informace o tom, kdo je pan profesor Švejnar se začaly objevovat až během posledních několika měsíců v době, která předcházela samotné volbě. Vzhledem k tomu, co jako emigrant pan Švejnar v USA dokázal, lze usuzovat, že je to člověk jistě inteligentní, vzdělaný, pracovitý, houževnatý a není líný. Pravděpodobně je to i vychovaný a slušný člověk. Vzhledem ke shora uvedenému by mně vůbec nevadilo, jako občanovi tohoto státu, kdyby byl p a n Švejnar prezidentem, ale vadilo by mně kdyby byl zvolen  o b č a n USA prezidentem České republiky.

       Nedovedu si představit, že by např. nějaký Němec žijící trvale v Argentině, mající argentinské občanství, byl zvolen prezidentem SRN. Nejen, že by nebyl zvolen, ale nebyl by ani volen! A to má prezident SRN ještě mnohem menší pravomoci než prezident našeho státu.

      My však budeme na jedné straně  považovat jeden americký radar za porušení naší suverenity, na druhé straně budeme až fanaticky prosazovat amerického občana do čela našeho státu.

       Ve druhém kole prezidentské volby přistoupil ke dvěma stávajícím kandidátům další „kandidát“ – paní Jana Bobošíková. Kandidaturu, kterou přijala od KSČM, vysvětlila po odstoupení z volby mimo jiné prohlášením: „nejsem hračka, ale hráčka“. Je to jistě vtipný bonmot, ale je třeba říci, že jsou i mizerní a směšní hráči. Je také podstatné, jakou hru hráč hraje a co a za koho hraje. Vyjádřil to výstižně jeden poslanec za KSČM: paní Bobošíková sehraje roli „užitečného idiota“. Ostatně, tuto roli již jednou sehrála paní Bobošíková jako neúspěšná manažerka v televizi. Je zajímavé, že jiní potencionální kandidáti neměli zájem sehrát roli „tajtrlíka“.

       K samotnému průběhu voleb: domnívám se, že k nedůstojnému a nechutnému průběhu prvního kola přispěla zejména „veřejná“ volba, která byla zdůvodňována mimo jiné odkazem na informovanost občana-voliče. Občan se však z televizního přenosu vůbec nemohl dozvědět, jak 281 poslanců a senátorů hlasuje. Pravým důvodem byla kontrola stranických sekretariátů nad svými poslanci a senátory. Bylo až odporné sledovat stranické „fízly“, jak s vykroucenými hlavami sledují jak jejich straničtí kolegové hlasují, jak snaživě sledují, a svými mobilními telefony fotografují kdo, kde, s kým, za jakým účelem atd. Oni jsou ta veřejnost, která měla být informována.

       Napadá mě, proč strany, které až křečovitě trvaly na tzv. veřejné volbě, mají strach ze svých vlastních členů? Z toho, že právě jejich členové jsou nespolehliví, podplatitelní, náchylní ke korupci atd. a je potřeba je proto „veřejně“ kontrolovat. Je zajímavé, že v ODS tyto obavy nebyly a i když jsou jistě v této straně jedinci, kteří pana Klause zrovna „nemusí“, přistoupila tato strana nakonec i na volbu veřejnou (bohužel, to říkám i když nepatřím k ODS).

       Výsledek volby je už známý, a je takový, jaký je. Jedním z dalších výsledků veřejné volby prezidenta jsou výhružky některým volitelům, jejich rodinám, kulky v obálkách apod. Těmto lidem, kteří se bojí o sebe a své rodiny je poskytována policejní ochrana. Nějaký politik ČSSD se rozhořčoval nad tím, kolik nás, daňové poplatníky, tato ochrana stojí peněz. Nelíbí se mi, stejně jako jiným daňovým poplatníkům, takto vyhazované peníze ( a nejen tyto!).

       Myslím, že v tomto případě by nás více než peníze, mělo zajímat to, proč musí mít tito lidé ochranku. To je podstatné a alarmující!!!

Nedávno jeden politik prohlásil v rozhlasovém vysílání, že nový mandát pana prezidenta Klause je špinavější než ten před pěti lety. S tím souhlasím, je dokonce možné, že prezidentův mandát je ještě špinavější než řekl onen politik. Jedna věc je však zásadní, podstatná a velmi smutná pro nás všechny: není to špína pana prezidenta Klause!!!    

Odpověď Standovi (volba prezidenta):

Zamysleme se nejdříve, komu vyhovuje tajné a komu veřejné hlasování volených zástupců lidu (poslanců, senátorů aj.).

Představme si, že si zvolíme (najmeme) taxi, taxikář však bude mít demokratické právo před námi tajit, kam nás vlastně veze. Z této absurdní představy je zřejmé, že tajné hlasování zástupců lidu nevyhovuje jejich voličům.

Nyní si představme, že taxikáře podplatí únosce, aby nás odvezl jinam než chceme (nedávná praxe např. v Iráku). Z této děsivé představy je zřejmé, že tajné hlasování zástupců lidu vyhovuje únoscům, spiklencům, mafiánům aj. zločincům.

Politická strana je jaksi uprostřed. Vzhledem k voličům jí vyhovuje tajné hlasování jako mafiánům. Vzhledem k jiné politické straně (podobně jako vzhledem k jiné mafii) jí však vyhovuje někdy veřejné hlasování, někdy tajné hlasování.

Dejme tomu, že jedna politická strana má k podplácení více peněz než druhá, např. proto, že její voliči jsou milionáři a miliardáři, zatímco tu druhou volí jen banda žebráků. Tu se přirozeně movitá strana nemusí obávat nevěrnosti svých poslanců, zatímco chudší strana se obávat musí. Chce-li bohatší strana podplatit také potřebný počet poslanců chudší strany, bude se pro ně domáhat tajné volby (aby jejich zrada nevyšla najevo), zatímco chudší strana se bude domáhat veřejné volby (aby mohla zrádce identifikovat).

Možná namítnete, že podplacený zradí bez ohledu na to, zda bude volba tajná či veřejná. To je pravda. Jenže veřejná volba ho odhalí, což bude mít pro něj za následek přinejmenším ztrátu dobře placeného koryta. O to musí být úplatek vyšší. Bohatší strana se tedy domáhá tajné volby, aby její úplatky „přeběhlíkům“ nemusely být vyšší než u vlastních členů.

Ač jsou uvedené okolnosti pouze hypotetické (u našich politických stran se něco takového nemůže stát), přece se můžeme ptát: Poslanci které strany jsou charakternější (spolehliví, neúplatní atp.)? Vy soudíte, že charakternější jsou poslanci strany bohatší. Je Váš soud spravedlivý?...

Taxikář, který nás má odvést jinam než chceme, ovšem nemůže vyhovět dvěma únoscům (nemůže nás odvést na dvě různá místa), ale pouze jednomu. Může-li ho však jeden únosce podplatit větší částkou, pak tomu druhému nezbývá než vyhrožovat. Druhý únosce pak musí přirozeně mimo úplatek zajistit taxikáři také bezpečnost.

V případě neúplatnosti taxikáře by mu ovšem museli vyhrožovat oba únosci. Zdá se tedy, že neúplatný zástupce lidu nemůže v totalitních „demokraciích“ obstát a proto se v nich vůbec nevyskytuje. Odkud se však za těchto okolností vzali oba naši charakterní kandidáti na prezidenta, na nichž z uvedené špíny nejen nic neulpívá (jak pravíte), ale kteří si dokonce i svou volební kampaň platili z rodinných úspor? Asi spadli z Nebe. Jeden by předpokládal, že politické strany chtějí mít na vlivných místech „své lidi“, nikoli „svaté Nebešťany“...

Toto vše v TSO odpadá (i s politickými stranami)...